Rt 4244/1931
Spoluvina osob, na nichž bylo zprznění či násilné smilstvo spácháno, jest vyloučena, u třetích osob platí však plně zásada § 5 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 29.08.1931 , Zm II 251/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá zmateční stížnost, že obžalovaná byla neprávem uznána vinnou zločiny podle §§ 5, 127 a 132 IV. tr. zák., poněvadž prý to i ono odsouzení jest v tomto případě podle zákona i pojmově nemožné. Zmateční stížnost vychází z mylného právního názoru, že pomáhání obžalované (nadržováním k vykonání zločinu násilného smilstva spáchaného Aloisem P-ým na její nedospělé dceři) jest beztrestné, vykládajíc si nesprávně slova Lammaschova - Grundriss des Strafrechtes str. 39.

Smysl těchto slov je však zcela jiný, než jak je vykládá zmateční stížnost, totiž, že když při trestném činu spolupůsobila právě ta osoba, k jejíž ochraně příslušná zákonná norma má sloužiti, na př. při únosu, při ublížení na těle, pokusu usmrcení na žádost, při násilném smilstvu nebo zprznění na osobě nedospělé, - nelze tuto činnost kvalifikovati jako trestnou spoluvinu. V souzeném případě jest zjištěno výrokem porotců ke třetí hlavní otázce, že obžalovaná nadržovala k vykonání zlých činů Aloisa P-ého, uvedených v první hlavní otázce, totiž k opětnému vykonání mimomanželské soulože s Kateřinou R-ou, která nedokonala 14. rok svého věku, tím je zjištěno, že obžalovaná nebyla osobou "trestným činem pasivně dotčenou", osobou, k jejíž ochraně má trestní norma sloužiti, a není tu onoho důvodu beztrestnosti.