Rt 4242/1931
Jeden znalec dostačí, jde-li o zjištění skutečnosti méně důležité. Posouzení důležitosti případu ponechává zákon uvážení soudu, nestanově určité přesné zásady a směrnice.

Pokud jest přibrati dva znalce ke zjištění příčiny, proč se sřítilo lešení.

Pokud byl nevyhověním návrhu na přibrání dalšího znalce místo znalce, který pozbyl způsobilosti, by mohl býti jako znalec při hlavním přelíčení vyslechnut, přivoděn zmatek čís. 4 § 281 tr. ř.

(Rozhodnutí ze dne 29.08.1931 , Zm I 265/30)
Z odůvodnění:
Předpis § 118 tr. ř. stanoví jako pravidlo přibrati dva znalce, je-li při ohledání potřebí odborné znalosti. Jeden znalec dostačí, jde-li o zjištění skutečnosti méně závažné. Posouzení důležitosti případu ponechává zákon uvážení soudu, nestanově určité, přesné zásady a směrnice. V souzeném případě nalézací soud patrně sám nepovažoval okolnosti, jež měly býti znaleckým nálezem a posudkem objasněny a zjištěny, za méně závažné, neboť, ač původně v předběžném vyhledávání byl přibrán jen jeden znalec, později povolal též druhého znalce, a ke hlavnímu přelíčení předvolal oba, by podali nalézacímu soudu nález a posudek. Nastala-li u znalce Františka H-a překážka ve smyslu § 120 tr. ř., takže u hlavního přelíčení již nemohl býti soudem jako znalec vyslechnut, nebyla touto nahodilou okolností přihodivší se v osobě znalce nikterak dotčena sama závažnost případu, nalézacím soudem rovněž uznaná, a tudíž zákonem uložená potřeba vyslechnouti znalce dva. Zjistiti příčinu, proč se sřítilo lešení, postavené pro nástavbu pátého poschodí budovy, zda jakost použitého dřeva, konstrukce stavby a upevnění jednotlivých částí vyhovovaly v každém směru způsobu a potřebě déle trvajícího používání, a zda byl vzat zřetel i na obvyklé možnosti při takové práci se vyskytující (otřesy motorem vytahovadla, zachycování nádob nedbale postavených a vyčnívající desky a svěráky a pod., a tím zvyšování tlaku na podpěrnou část), vyžaduje zajisté odborných znalostí, a pro řešení otázky zavinění osob stavbu lešení provedších jest tato skutečnost nejen důležitá, nýbrž povahy rozhodné. Podle rozsudkových důvodů ovšem nalézací soud béře za podklad svého rozhodnutí nejen znalecký posudek znalce K-a, nýbrž i posudek znalce Františka H-a. Uznav, že František H. pozbyl způsobilosti, by mohl býti při hlavním přelíčení jako znalec vyslechnut (§ 120 tr. ř.), vyslechl ho nalézací soud jen jako svědka, přečetl, - aniž strany tomu odporovaly - jeho písemné znalecké posudky, které v rozsudku rovněž skutkově hodnotí, a pokusil se takto obejíti své vlastní dřívější rozhodnutí o nepřípustnosti slyšeti ho jako znalce. Leč tímto postupem nebyla seslabena závažnost návrhu veřejné obžaloby, by k posouzení věci byl přibrán třetí znalec z oboru stavitelství (správně druhý). Vyřaděním Františka H-a z působení jako znalec při hlavním přelíčení bylo znemožněno soudu a tím i obžalobě domáhati se ve smyslu § 126, odst. 1 tr. ř. potřebných vysvětlení a doplňků posudku obou znalců, při čemž by bylo na váhu padalo, že znalec H. svůj úsudek o vadnosti dřeva a konstrukce lešení nevybudoval jen na základě prozkoumání dřev spadlých na hromadu, nýbrž i při místním ohledáví ihned po nehodě, kdy z oken jednotlivých poschodí pozoroval a měřil stavbu lešení a dřeva při něm použitá.

Návrh státního zastupitelství na přibrání dalšího znalce nalézacím soudem zamítnutý sloužil podstatně k případnému usvědčení obžalovaného, to tím spíše, an jediný znalec u hlavního přelíčení skutečně slyšený (K.) dal svému posudku již jeho úpravou rámec značně užší, než by mohl býti považován za posudek plně vyčerpávající trestní případ, stíhaný obžalobou. Ač K. podle konečného závěru vyslovuje celkový úsudek o přičinách sřícení lešení, přes to v podstatě činí předmětem posudku jen vyjádření se k důkazům, které nabídl obžalovaný Š. třemi návrhy svého podání ze dne 22. března 1929.