Rt 424/1921
Velezrada. Podněcováním ku vzpouře ve smyslu § 58 lit. c) tr. zák. dlužno rozuměti každé jednání, vycházející ze snahy po násilné změně poměrů ve státě, jímž mají býti třetí osoby podníceny ku násilným činům směřujícím k takové změně.

( Rozhodnutí Kr I 262/21, 21.04.1921 )
Z odůvodnění:
Stížnost má za to, že podněcováním ku vzpouře ve smyslu § 58 c) tr. zák. bylo by možno mluviti jen tenkráte, kdyby činnost obžalovaného v následcích svých mohla míti škodlivý vliv na celkovou situaci státní, na klid a pořádek ve státě a nejednalo se o podnik zcela místního rázu, který nikdy nemohl nabýti povahy a rozměrů skutečné vzpoury.

Obžalovaný prý svou řečí pouze reprodukoval a vykládal článek z Rudého Práva z 10. prosince 1920, čís. 67, který nevybízí dělníky k násilnému jednání proti státní moci, nýbrž pouze je nabádá, by se vší vážností uvažovali o tom, kterými činy by mohli zakročiti k uskutečnění socializace podniků, když parlament a vláda v tom zklamaly. Neměl prý však v úmyslu vyzývati ke vzpouře, a nebyl si ani vědom toho, že projev jeho by mohl k takovému výsledku vésti, tím spíše, že nezaujímá žádného význačného místa ve straně a nevěděl ani oč běží, když dělníci ho vyzvali, by mluvil, když stávka vypukla zcela spontánně.

Leč toto provedení uchyluje se od zjištění rozsudečných.

Dle těchto stál obžalovaný v čele radikálně-sociálního hnutí v dělnictvu v P., jako předák zahájil dne 13. prosince 1920 tábor ve V.P., vyzval účastníky na následující den k pochodu do H.M., kráčel s vůdci v prvních řadách, vyjednával tam o propůjčení místností atd.

Ve své řeči z 13. prosince 1920 nereprodukoval zmíněný článek, nýbrž šel dále, prohlásil veřejně účastníkům tábora ve V.P., že nyní jest nejlepší okamžik, by dělníci uskutečnili své požadavky a ujali se vlády. Vybízel je, by se ozbrojili a dobyli násilím, co jim náleží. " Vy vezmete do ruky klacky a ty staré repetýrky, které u Vás jsou - pakli mezi Vámi nejsou, tak Vám je dají oni, oni je mají- a půjdeme, abychom si vydobyli, co nám po právu patří. Máme již dost těch četnických piklhauben a bajonetů!"

První soud správně uznal, že obžalovaný vybízel účastníky tábora ke vzpouře, k útoku na vnitřní bezpečnost státu.

Podněcováním ke vzpouře dlužno rozuměti každé jednání vycházející ze snahy po násilné změně poměrů ve státě, jímž mají být třetí osoby přivedeny k násilným činům, k takovéto změně směřujícím.

Obžalovaný vyzýval své posluchače, by se ozbrojili a násilím uskutečnili svá domnělá práva. V podstatě šlo o nastolení vlády tzv. levice sociálně demokratické strany čili o diktaturu proletariátu, tedy o násilné odstranění parlamentní ústavy demokratické republiky a soukromého vlastnictví. Tento dalekosáhlý plán nebyl zajisté proveditelný bez odporu druhých tříd obyvatelstva tvořících většinu ve státě a nutně musely vésti útoky na platné řády v dalších průběhu k občanské válce.

Stížnost jest na omylu, má-li za to, že šlo jen o zlo místního rázu a že si obžalovaný nemohl býti vědom nebezpečné povahy svého jednání. Šlo o vědomé vyvolání ozbrojené akce a vzpory proti moci státní a obžalovaný počítal se situací vytvořenou generální stávkou a dělnickými bouřemi v celé republice.