Rt 4239/1931
I všeobecná výzva, by se dělnictvo snažilo dosíci splnění svých (krajních) požadavků revolučním třídním bojem (občanskou válkou), je po případě podněcováním ve smyslu § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.

Subjektivní stránka.

(Rozhodnutí ze dne 27.08.1931 , Zm II 287/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá stěžovatel proti odsouzení pro zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., že ve zjištěném jeho výroku: "Dělnictvo si musí pomoci samo, musí se spojiti, muse se dáti do třídního revolučního boje, jen tak zvítězí nad kapitalisty" - nelze spatřovati podněcování k občanské válce a k násilné změně demokraticko-republikánské ústavy, jak za to má prvý soud, poněvadž výrok je jen kritikou vládnoucího hospodářského systému, "použitím socialistického učení na praktické soutěžení mezi dělnictvem a kapitalisty", není v něm vůbec zmínky o republice, a pro svou povšechnou povahu není ani způsobilý vyvolati v posluchačích náladu pro páchání zločinu podle § 1 zák. na ochr. rep.

Než zmateční stížnost nedbá skutkového zjištění napadeného rozsudku, z něhož by měla vycházeti, kdyby prováděla hmotněprávní zmatek po zákonu. Soud nalézací totiž, uváživ doslov výroku, obhajobu obžalovaného a okolnosti, za nichž výrok pronesl, najmě známý revoluční program komunistů, jichž exponentem byl v osudnou dobu obžalovaný, dospěl k přesvědčení, že obžalovaný, mluvě o revolučním třídním boji, měl na mysli občanskou válku a v důsledku jejím násilnou změnu demokraticko-republikánské formy státní ve stát komunistický, proto odmítl obhajobu obžalovaného, že mínil jen boj mzdový, jako nepravděpodobnou. Z tohoto skutkového zjištění jest vycházeti při věcném přezkoumání rozsudku.

I všeobecná výzva, by se dělnictvo snažilo dosíci splnění svých (krajních) požadavků revolučním třídním bojem, tedy občanskou válkou, je podněcováním, způsobilým vyvolati v posluchačích duševní stav náchylný k budoucímu poškozování statků chráněných v § 1 zák. na ochr. rep. Nezáleží na tom, zda obžalovaný při tom jmenoval republiku výslovně čili nic, ana se jeho řeč týkala poměrů v republice, jak soud zjišťuje, i kdyby obžalovaný opravdu aplikoval socialistické učení nebo program strany komunistické na hospodářské poměry ve státě, nesmí se to státi způsobem zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu, jak se stalo v souzeném případě, vychází-li se ze skutkových předpokladů rozsudku.

Ve směru subjektivním zjistil soud, že obžalovaný svými výroky chtěl podněcovati své posluchače k násilnému převratu ve státě, by jím byla odstraněna demokraticko-republikánská forma státní a nahrazena státem komunistickým po způsobu sovětů. Mělo-li podněcování účinek čili nic, na tom nezáleží. Stačí, že bylo objektivně způsobilé vyvolati účinky, jimž chce zákon zabrániti trestní sankcí § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.