Rt 4236/1931
Sesměšňování spadá jen tehdy pod § 491 tr. zák., je-li napadený projevem uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí ztratí na předpokladech vážnosti a úcty, na niž má nárok podle své osobnosti, jak se projevuje v jeho vlastnostech a smýšlení, při časopise podle úrovně, jak se projevuje zejména v zastávaných tendencích, ve způsobu psaní a v hodnotě článků.

Nestačí pouhý nepřístojný výraz, ani pouhé obraty rázu humoristického, dobírání si, úsměšky a pod.

V drobné zmínce o časopise, že si rád pokecá, nelze spatřovati sesměšňování podle § 491 tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 18.08.1931 , Zm II 185/30)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti lze přisvědčiti, vytýká-li věcně nalézacímu soudu s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř., že se v rozsudku neobírá výkladem, který soukromý obžalobce dával pozastavenému výrazu již v obžalovacím spisu, a že neodůvodňuje výrok, podle něhož slova "kecati" znamená mnoho mluviti. Přes to nebylo zmateční stížnosti vyhověti, neboť nebylo shledáno, že by náprava seznané formální vady mohla vésti k úspěchu zmateční stížnosti. Soukromý obžalobce shledával v pozastaveném výroku sesměšňování ve smyslu § 491 tr. zák. Nalézací soud správně přihlížel i k otázce, zda v pozastavených slovech není také vinění soukromého obžalobce z opovržlivých vlastností. Dbal tím toho, že projev, v němž shledáváno sesměšňování, jen tehdy spadá pod hledisko trestního zákazu § 491 tr. zák. jakožto vydávání ve veřejný posměch, postihují-li jeho možné účinky čest a vážnost napadeného po týchž stránkách, jak by tomu bylo při hanění ve smyslu prvních dvou případů § 491 tr. zák., je-li tedy napadený projevem uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí ztratí na předpokladech vážnosti a úcty, na niž má nárok podle své osobnosti, jak se projevuje v jeho vlastnostech a smýšlení, při časopise tedy podle úrovně, jak se projevuje zejména v zastávaných tendencích, ve způsobu psaní a v hodnotě článků, je tudíž třeba, by projev směřoval k těm hodnotám, jež zakládají čest napadeného, nestačí však o sobě k naplnění onoho pojmu pouhý nepřístojný výraz, ani pouhé obraty rázu humoristického, dobírání si, úsměšky a pod. (Altmann, Kommentar I. str. 971).

S tohoto hlediska nelze důvodně tvrditi, že pozastavenými slovy - pouhou drobnou zmínkou, vsunutou do souvislosti jinak na soukromého obžalobce nijak neútočící - mohl býti časopis vystupující jakožto soukromý obžalobce (o stranu, jíž časopis slouží, tu nejde, pročež jsou dotyčné poukazy zmateční stížnosti bezpředmětné) snížen ve vážnosti v onom smyslu. I když se předpokládá ten smysl slova kecati, který s ním spojuje soukromý obžalobce, že totiž znamená mluviti nejen mnoho, nýbrž i nehodnotně, žvaniti, a nepřehlédne-li se, že výrok zněl "No, Noviny z r. si rády pokecají", že tedy byla tu soukromému obžalobci přikládána opětovnost kecání, - nepozbývá pozastavená poznámka ráz pouhého posměšku, jímž se nepřikládají (formou sesměšňující), soukromému obžalobci v podstatě vlastnosti nebo smýšlení opovržlivé, aniž vystupuje pozastavená poznámka z mezí úštěpků ve vzájemném časopiseckém škorpení se tak obvyklých a běžných, že již nejsou pociťovány veřejností jako vážný projev, mířící na samu onu hodnotu listu, jež zakládá jeho nárok na vážnost a úctu, a jež nemůže býti pozastavenými slovy pokládána za dotčenu. Nemýlil-li se takto napadený rozsudek v posouzení objektivní skutkové podstaty případu, bylo zmateční stížnost zavrhnouti, aniž třeba zabývati se ostatními jejími vývody.