Rt 4235/1931
Okolnost, že se v kombinovaném označení zboží obžalovaného vyskytuje i slovo chráněné za známku pro soukromého obžalobce, nemusí o sobě býti pokleskem proti zákazu §§ 23, 25 zák. na ochr. zn. Záleží na tom, jaký má chráněné slovo význam v pozastaveném kombinovaném označení pro obyčejného kupitele, kupujícího sice podle známky, ale jen po paměti, podle celkového výsledku jeho dojmu, a s ním porovnávajícího zboží ke koupi mu nabízené, a to s pozorností obvyklou, nezbystřenou ani podezřením ani odbornými znalostmi.

(Rozhodnutí ze dne 18.08.1931 , Zm I 479/30)
Z odůvodnění:
Okolnost, že se v kombinovaném označení zboží obžalovaného vyskytuje i slovo, chráněné jako známka pro soukromou obžalobkyni, nemusí o sobě býti pokleskem proti zákazu §§ 23, 25 zákona o ochr. známek. Zda tomu tak, záleží na odpovědi na otázku, jaký význam má chráněné slovo v pozastaveném kombinovaném označení pro obyčejného kupitele, kupujícího sice podle známky, ale jen po paměti, podle celkového výsledku jeho dojmu, a s ním porovnávajícího zboží ke koupi mu nabízené, a to s pozorností obvyklou, nezbystřenou ani podezřením, ani odbornými znalostmi (srovnej Abel, Das Oesterreichische Markenrecht str. 195 a násl., Adler, v díle téhož názvu str. 234 a násl.

V souzeném případě zjistil nalézací soud, přijímaje za své stanovisko znalcovo, že na známce (správněji na označení zboží) obžalovaného převládá obrazec psa s amplionem, že se známka obžalovaného nápadně liší od slovní známky soukromého obžalobce, takže obyčejný kupitel nemůže býti uveden v omyl o původu zboží. Toto zjištění napadá zmateční stížnost soukromé obžalobkyně s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. pro "rozpor se skutečností", a to ve znalcovu předpokladu, přejatém i nalézacím soudem do odůvodnění zjišťovacího výroku, že slovo "Radio" v době zápisu známky pro soukromou obžalobkyni znamenalo prvek, a mělo značiti čistotu a jakost zboží, kdežto obrázek na označení zboží obžalovaného poukazuje k použití slova "Radio" ve významu rozhlasu. Je pravda, že v prvé části této argumentace, co do významu slova radio jako označení prvku, vychází nalézací soud spolu se znalcem z představy mylné a ničím neodůvodněné. Ale zmateční stížnost přikládá této vadě zjišťovacího výroku neprávem tak veliký význam, že vlastně jen na ni buduje své vývody proti rozsudku. Neboť z rozsudku nelze seznati, že by onen zjišťovací výrok, odvozovaný v podstatě přece hlavně z toho, že obžalovaný označuje své zboží způsobem kombinovaným, v němž převládá obrazec psa s amplionem, stál a padal s řečeným mylným předpokladem. Je naopak zřejmo, že na výrok o výsledku porovnání smyslových vjemů z obojího označení zboží podle měřítka § 25 zákona o ochraně známek nemohl míti vliv ať mylný ať správný předpoklad o významu slova "radio" v době zápisu ochranné známky soukromé obžalobkyně, neb o důvodu, pro který si soukromá obžalobkyně slovo to zvolila za známku, že předpoklad ten, třebaže byl nalézacím soudem uváděn mezi důvody zjišťovacího výroku, vpravdě není premisou jeho zjišťovacího závěru o nezaměnitelnosti označení zboží obžalovaného se známkou soukromé obžalobkyně, a že proto jeho nesprávnost, netýkajíc se závažné okolnosti, nečiní vratkým samo řečené zjištění rozsudku.

Že rozsudek pochybil v oněch složkách výroku, jež jsou povahy právní, že zejména pochybil v oněch složkách výroku, jež jsou povahy právní, že zejména pochybil v představě obyčejného kupitele, v představě míry jeho pozornosti a způsobu jeho porovnávání obojího označení zboží, jak žádá § 25 zákona o ochraně známek, stížnost netvrdí. Zmateční stížnost také nijak nenapadá argumentaci, jíž rozsudek vyřizuje a tedy nepřehlíží znalcovu zmínku o tom, že by za určitých okolností mohl kupitel, žádající Radio-kanafas, dostati kanafas obžalovaného místo kanafasu soukromé obžalobkyně, s hlediska čís. 5 je tedy dotyčná ostatně málo jasná výtka zmateční stížnosti bezdůvodná. Z toho pak, jak stížnost, uvádějíc a posuzujíc tento znalcům výrok, dospívá k závěru, že záměna je možna, plyne, že si stěžovatelka pro tento závěr představuje kupitele neznajícího vůbec známky, a tedy vlastně nekupujícího podle známky, tu pak arci pojmově nemůže býti řeči o záměně, o šálivosti označení zboží. Je tedy stížnost sama v té příčině na právním omylu.