Rt 4195/1931
Rozlišení skutkových podstat dokonané loupeže a krádeže.

(Rozhodnutí ze dne 5.06.1931 , Zm I 943/30)
Z odůvodnění:
Skutkovým podkladem obžaloby na oba obžalované (stíhaným skutkem obou obžalovaných) byl děj pozůstávající v podstatě ze dvou složek sice povahou svou různých, avšak na témže místě, v téže době a v téže osobě se udavších, totiž zlého nakládání (fyzického násilí), jež mělo v zápětí lehké uškození na těle napadeného Ondřeje P-a a odnětí tobolky s penězi jejich majiteli Ondřeji P-ovi bez jeho svolení a z jeho držení.

Se zřetelem na vnitřní souvislost obou složek děje, totiž, že složka na prvém místě uvedená - zlé nakládání, neboli fyzické násilí - byla úmyslným prostředkem k uskutečnění druhé složky - odnětí, neboli zmocnění se tobolky P-ovy - shledávala obžaloba ve stíhaném skutku zločin dokonané loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák., kterémužto směru obžaloby byly správně přizpůsobeny hlavní otázky a připojené k nim otázky dodatkové.

Pod ustanovení § 460 tr. zák. a § 411 tr. zák., k nimž hleděly otázky eventuální, mohl stíhaný skutek, přesněji mohly ony jeho složky při správném použití zákona býti podřaděny jen za předpokladu, že se nedostává řečené vnitřní souvislosti obou složek skutku, že fyzické násilí (zlé nakládání) nebylo prostředkem k odnětí P-ovy tobolky s penězi, nýbrž že se neslo za jiným účelem, a že nesměřovalo podle úmyslu pachatelů vůbec k žádnému dalšímu účinku, než který z něho přímo na těle napadeného nastal.

Lišíť se - při jinak společných znacích - skutková podstata dokonané loupeže od skutkové podstaty krádeže tím, že na místo zdolání opačné vůle (odporu) držitele odnímané věci fyzickým nebo psychickým násilím vstupuje jen nedostatek svolení držitelova.

Samostatné hodnocení fyzického násilí (zlého nakládání) a jeho následků s hlediska § 411 tr. zák. jest podmíněno tím, že nebylo prostředkem zmocnění se cizí věci a tím složkou loupeže.

Tento předpoklad byl však podle výsledků hlavního přelíčení naprosto vyloučen, any veškeré výsledky hlavního přelíčení poukazovaly na loupež, na úmysl obou obžalovaných zmocniti se cizích věcí movitých násilím při společné činnosti. Jelikož nebylo při činu dalších svědků, přicházejí v úvahu jen výpovědi svědka P-a a obou obžalovaných. V žádné z těchto výpovědí není údaj, který by - třebas jen vzdáleně - poukazoval na jinaký než obžalobou uplatňovaný účel vykonaného násilí, neb alespoň vzbuzoval pochybností o tom, že se násilí neslo za takovým účelem. Naopak jest předpoklad jiného účelu násilí přímo vyloučen všemi výpověďmi řečených osob. Výpovědi ty shodují se v tom, že byla P-ovi odňata tobolka právě v době, kdy mu bylo činěno násilí, a rozcházejí se jen v údajích, kdo z obžalovaných a jakým způsobem učinil mu násilí a vytáhl mu ze šatů tobolku s penězi.

Rozpory ty jsou však i s hlediska loupeže, i s hlediska krádeže, tím spíše s hlediska možnosti zmíněného předpokladu bezpodstatné, ana zodpovědnost spolupachatelů není rušena tím, že jejich činnost nebyla stejnorodá a pro způsobení trestného výsledku rovnocenná. Proto soud pochybil pokud byli uznáni vinnými obžalovaný Ignác K. zločinem loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák. a obžalovaný Josef B. jen přestupky krádeže podle § 460 a úmyslného lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák.