Rt 4170/1931
Rozsudek nejvyššího soudu a v něm projevené názory o různé podstatě dvojí činnosti obžalovaného jsou pro soud prvé stolice pro jakékoli další řízení závaznými, tento soud nesmí položiti novému rozhodování za základ odchylný názor, že obojí činnost obžalovaného jest účelově jediným aktem.

(Rozhodnutí ze dne 19.05.1931 , Zm I 603/30)
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud uznal ve svém rozsudku ze dne 30. října 1929, č. j. Zm I 46/29, že obžaloba státního zastupitelství o zažalovaném činu, za který považoval jen podepsání plné moci a podání vylučovací žaloby, byla soudem první stolice vyřízena tím, že v činu tom nebyl shledán ani přečin podle § 1 zák. o maření exekuce, ani jiný trestný čin. Vyslovil dále, že skutečně odevzdání některých zabavených věcí Josefu D-ovi, pro něž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 3 cit. zák., bylo činem svojí podstatou od zažalovaného zcela odlišným, a poněvadž naň obžaloba ani původně nezněla, ani za líčení nebyla rozšířena nebo pozměněna, zrušil odsuzující rozsudek pro zmatečnost podle § 281 čís. 8 tr. ř. Tento rozsudek a v něm projevené právní názory o různé podstatě obojí činnosti obžalovaného byly podle § 293, 2. odst. tr. ř. pro soud prvé stolice pro jakékoli další řízení závazné, a nesměl tento soud položiti svému novému rozhodování za základ odchylný názor, že obojí činnost obžalovaného jest účelově jediným aktem, za jaký ji v nyní napadeném rozsudku označil.