Rt 4158/1931
Smilstvo (nemanželský pohlavní styk) mezi osobami sešvagřenými v prvním stupni (mezi otčímem a nevlastní dcerou) jest přestupkem podle § 501 tr. zák., i když osoba založivší švagrovství není již na živu (manželství bylo rozvázáno), je-li onen švagrovský poměr pachatelům znám (§ 2 e) tr. zák.).

(Rozhodnutí ze dne 7.05.1931 , Zm I 421/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá zmateční stížnost, že odsouzení obžalovaných pro přestupek podle § 501 tr. zák. je právně mylné proto, že vzhledem k úmrtí někdejší manželky obžalovaného, nastalému před osmi lety, nemůže býti řeči o tom, že jest mezi ním a spoluobžalovanou poměr předpokládaný v § 501 tr. zák., t. j. poměr švakrovství mezi manželem a dcerou manželčinou. Kromě toho prý chybí i subjektivní předpoklad viny podle § 501 tr. zák., ani prý obžalovaní v době činu neměli "pražádné vědomí", že se dopouštějí trestného činu v obžalobě uvedeného".

Než zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu. § 501 tr. zák. prohlašuje za trestné jako přestupek mimo jiné smilstvo s manžely rodičů, dětí nebo sourozenců. Jest podotknouti, že se dopouští přestupku, pokud jde o "manžely rodičů", nejen dítě, které se proviní s nevlastním otcem, nýbrž i nevlastní otec, který se proviní s dcerou své manželky. Jde tu prostě o smilstvo mezi osobami sešvakřenými v prvním stupni.

Pro ty je však nerozhodno, že osoba, založivší švakrovství, není již na živu, poněvadž její smrtí nebyl švakrovský poměr zrušen a zákon nežádá výslovně, by manželství ještě trvalo. (Rozh. víd. č. 526/1854, 887/1858, judikát č. 3, Herbst II/231, Finger II/774). Nejvyššímu soudu neušlo, že nejnovější komentář k trestnímu zákonu (Altmann I/1001) hájí opačný názor, poukazuje k tomu, že nelze z ustanovení občanského zákona vyvoditi překážku manželství mezi otčímem a nevlastní dcerou, pročež nelze ani nemanželský pohlavní styk mezi těmito osobami po rozvázání manželství označovati za trestný. Než tento závěr je vratký, poněvadž je mylný jeho předpoklad, přičící se jasnému ustanovení § 66 obč. zák. (srv. Stubenrauch k § 66 obč. zák.).

Poměr švakrovský musí však býti pachatelům znám, ježto by jinak bylo přičítání trestného činu podle § 2 e) tr. zák. vyloučeno. V souzeném případě je zjištěno, že obžalovaný Jan A. byl manželem nyní již zesnulé Františky K-ové, provdané A-ové, a že spoluobžalovaná Josefa A-ová, provdaná M-ová je krevní dcerou Františky, provdané A-ové, že tedy mezi obžalovanými je poměr švakrovství prvního stupně, poměr mezi manželem a dcerou manželčinou, jaký předpokládá § 501 tr. zák. Poněvadž pak je také zjištěno, že oba obžalovaní spolu tělesně obcovali, a to podle rozsudečného výroku v době od srpna 1925 do února 1928, dopustili se smilstva mezi sešvakřenými, trestného podle § 501 tr. zák. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, nezáleží na tom, že spolu souložili v době, kdy matka obžalované a manželka obžalovaného nebyla již na živu, an poměr švakrovství mezi nim trval a zákon nežádá, by osoba, zakládající švakrovství, byla v době činu na živu. Že si obžalovaní byli vědomi, že jsou sešvakřeni jako manžel a dcera manželky, rozsudek sice výslovně nepraví, ale nebylo toho třeba, ani obžalovaní nepopřeli a rozumě ani nemohli popříti, naopak, doznali, že věděli, že Jan A. byl manželem vlastní matky Josefy A-ové, provdané M-ové. Neodůvodněnou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.