Rt 4157/1931
Ustanovení zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. neposkytují opory pro názor, že mají místo jen, byl-li účelem (účinkem) přímého úplatku nebo užívání vlivu podplácené osoby protizákonný postup dotčeného veřejného činitele.

Nezáleží na tom, zda vůbec došlo k působení podplacené osoby (k užití jejího vlivu) na veřejného činitele, je lhostejno, zda podplácená osoba měla vliv na dotčené veřejné činitele.

Stačí, že uplatňování vlivu (po případě i jen domnělého) bylo předpokládáno, zamýšleno, najmě podplácenou osobou výslovně nebo mlčky (konkludentně) slíbeno, třebas pak k uskutečnění slibu nedošlo.

Uplatňování vlivu na veřejné činitele je činností trestním zákonem zásadně ihned v samém zárodku zakázanou, za niž odměna již podle povšechných zásad mravních a právních nepřísluší, jednáním nemravným a zákonem zapovězeným, jež není způsobilým předmětem platné smlouvy.

(Rozhodnutí ze dne 6.05.1931 , Zm I 485/30)
Z odůvodnění:
S hlediska zmatečního důvodu § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. namítá stížnost, že stěžovatel neměl vliv na veřejné činitele, že neužíval svého vlivu u veřejných činitelů, že - zastupuje svědka K-e a zastávaje jeho zájmy před státním pozemkovým úřadem - nečinil tak protizákonným směrem, že měl nárok a právo na odměnu za služby konané svědku K-ovi a na náhradu hotových výloh, a že tu není prospěch nikoliv nepatrný, t. j. asi oné odměně a náhradě nepřiměřený. Námitky neobstojí. Netřeba zkoumati, zda není větou rozhodovacích důvodů, že stěžovatel vykonával vliv na veřejného činitele (přesněji asi u veřejných činitelů), ve spojení s další větou, že stěžovatel přijal podle svého doznání úplatek, by uplatňoval svůj vliv najmě i v tom směru, by se tito (veřejní činitelé) neřídili výhradně hledisky platného zákona -, zjištěno, že stěžovatel měl (ovšem podle další věty o bezvýznamnosti toho, že vliv byl jen domnělý, nedostatečný), vliv na veřejné činitele, kteří přicházeli v úvahu při uzavření smlouvy o zbytkovém statku nebo pronájmu dvora Státním pozemkovým úřadem svědku K-ovi, a že svým vlivem také na tyto činitele působil (vlivu použil) protizákonným směrem, třebaže bez výsledku, an (jak rozsudek dále uvádí) nepřerušil jednání ani, když již zjistil, že K. není poškozencem pozemkové reformy, a jest vlastníkem jiného statku a bohatým člověkem. Ustanovení zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. neposkytují opory pro názor, že mají místo jen, byl-li účelem nebo dokonce též účinkem přímého úplatku neb užívání vlivu podplácené osoby protizákonný postup dotčeného veřejného činitele.

Nezáleží proto na tom, zda stěžovatel užíval svého vlivu na veřejného činitele směrem protizákonným, nebo působil naň, užívaje svého vlivu, jen tím směrem a za tím účelem, by bylo žádosti svědka K-e vyhověno v mezích zákona a podle zákona. Záleží na tom tím méně, ano jest i lhostejno, zda vůbec došlo k působení podplacené osoby (k užití jejího vlivu) na veřejného činitele, ba dokonce lhostejno, zda podplácená osoba měla nějaký vliv na dotčené veřejné činitele. Stačí, že uplatňování vlivu, po případě i jen domnělého, bylo předpokládáno, zamýšleno, najmě podplácenou osobou výslovně nebo mlčky (konkludentně) slíbeno, třebas pak k uskutečnění slibu nedošlo. Že tomu tak bylo v souzeném činu, jest rozsudkem zjištěno. Rozhodovací důvody vyslovují, že stěžovatel přijal (rozuměj, jak jest z předchozího odstavce doplniti, z důvodů, by s K-em byla uzavřena smlouva o zbytkový statek aneb o nájem dvoru Státním pozemkovým úřadem, - úplatek z té pohnutky, by uplatňoval svůj vliv, a že podle souhlasného udání obou obžalovaných bylo pohnutkou k poskytnutí úplatku a přijetí úplatku právě použití vlivu Č-ova, stěžovatelova (u veřejného činitele), v konečném závěru rozsudku jest pak znovu vysloveno, že stěžovatel přijal... úplatek za to, že užije u veřejného činitele svého vlivu.

Stížnost nevytýká citovaným větám rozsudku ani výslovně, ani zřetelným poukazem formální vadnost, takže jest setrvati při zjištění v nich obsaženém, že pohnutkou úplatku a předmětem slibu stěžovatelova bylo použití jeho vlivu na veřejné činitele. Důsledkem toho jsou bezpředmětnými vývody, kterými stížnost dokazuje, že stěžovateli příslušela podle ustanovení občanského (i obchodního) zákona odměna za námahy ve věci stěžovatelově, a náhrada nákladů s nimi spojených. Nešloť v činnosti, k vůli které došlo k poskytnutí 100.000 Kč svědkem K-em prostřednictvím obžalovaného R-e stěžovateli Č-ovi - jak stížnost předpokládá - jen o zastupování svědka K-e a zastávání (uplatňování) jeho zájmů před Státním pozemkovým úřadem, nýbrž - jak rozsudek zjišťuje - o uplatňování vlivu stěžovatelova na veřejné činitele (najmě na činitele onoho úřadu) ovšem v zájmu žádosti K-ovy o příděl zbytkového statku neb o pronájmu dvora.

Uplatňování vlivu na veřejné činitele je však, jak rovněž vysloveno již citovaným rozhodnutím - činností trestním zákonem zásadně, ihned v samém zárodku zakázanou, za niž odměna již podle povšechných zásad mravních a právních nepřísluší, jednáním nemravným a zákonem zapovězeným, jež není podle § 879 obč. zák. způsobilým předmětem platné smlouvy.