Rt 4151/1931
Pojem "zprznění" (§ 128 tr. zák.) předpokládá sice, že zlý úmysl pachatele směřoval k ukojení jeho chlípných chtíčů, nevyžaduje však, by toho účelu (účinku) bylo skutečně dosaženo.

Pod pojem "pohlavního zneužití těla" ve smyslu § 128 tr. zák. spadá i sahání pod sukně nedospělého děvčete.

Skutečnost, že pachatel neměl od samého počátku smilné úmysly, a že byl k necudnému jednání sveden dotěrností poškozené, nezprošťuje ho zodpovědnosti, svod není než polehčující okolností.

(Rozhodnutí ze dne 24.04.1931 , Zm I 468/30)
Z odůvodnění:
Po zákonu provedena jest námitka, že bylo ke skutkové podstatě zločinu zprznění, jímž byl stěžovatel uznán vinným, třeba, by skutečně nastalo ukojení pohlavního chtíče stěžovatelova, o čemž však prý obě průvodní svědkyně nemohly nic udati. Námitka neobstojí. Podle jasného doslovu a smyslu § 128 tr. zák. je ukojení chlípných chtíčů pachatelových sice účelem, není však zákonem předpokládaným účinkem jednání tam stíhaného. Pojem zprznění předpokládá sice, že zlý úmysl pachatele směřoval k ukojení jeho chlípných chtíčů, nevyžaduje však, by toho účelu (účinku) bylo skutečně dosaženo. Ukojení chlípných chtíčů smilníka jest arciť složkou jeho zlého úmyslu, není však i složkou děje, který tresce zákon za zločin zprznění. Že úmysl stěžovatelův směřoval k tomu, by byl ukojen jeho pohlavní chtíč, jest rozsudkem zjištěno.

Ostatně dovolává se stížnost neprávem rozhodnutí č. 1622 sb. n. s., jež nevylučuje z pojmu zneužití těla osob požívajících ochrany § 128 tr. zák., jak stížnost tvrdí, sahání pod sukně nedospělého děvčete, nýbrž pouhé vyzvednutí sukně, obnažení jeho těla. Ostatní vývody stížnosti jsou jen popíráním správnosti toho, co soud způsobem formálně bezvadným v rozsudku zjistil, tedy brojením proti volnému přesvědčení soudu, na něž netřeba odpověděti. Budiž jen podotčeno, že ani prokázaná skutečnost, že stěžovatel neměl již od samého počátku smilné úmysly, a že byl k necudnému jednání sveden dotěrnostmi děvčat, nezprostila by ho zodpovědnosti, svod není než polehčující okolností § 46 písm. c) tr. zák. a podle § 1 tr. zák. stačí, byl-li tu úmysl trestním zákonem vyžadovaný v době, kdy byl čin spáchán, třeba že byl vzbuzen cizím ponuknutím.