Rt 4140/1931
Subjektivní skutková podstata zločinu násilného smilstva podle § 125 tr. zák. předpokládá vědomí pachatelovo o stavu neschopnosti k odporu zneužité osoby před a při souloži, nestačí, uvědomil-li si pachatel tento stav až po souloži.

(Rozhodnutí ze dne 15.04.1931 , Zm II 49/30)
Z odůvodnění:
V souzeném případě svědkyně Anna G-ová udala v přípravném vyšetřování, že obžalovaný k ní, sedící bezvládně následkem požitých lihovin, přistoupil a vylíčivši dosti podrobně, jak soulož provedl, udala dále, že se nemohla brániti, poněvadž byla tak zmožena alkoholem, že nemohla ani křičeti, ba ani mluviti. Usnula i podle vlastního zodpovídání teprve na další cestě po činu. Při hlavním přelíčení udala, že na zpáteční cestě, když viděla, že obžalovaný odbočuje ze silnici na cestu do jakéhosi chrastí, kde zastavil, v těch chvílích čím dále tím více již cítila, že ji zachvacuje jakási nezvyklá slabost a zmalátnělost, a údy jako by jí dřevěněly, v malém okamžiku byla tak slabá, a jako neživá, že nechápala a si neuvědomovala jeho počínání, když ji vtáhl z předu do zadku vozu. Jako ve snách cítila, že jí počíná vyhrnovati sukně, avšak, chtěla-li pronésti slovo, hrdlo se jí stahovalo a nemohla ani křičet ani mluviti. Nemohla svoji velkou slabost přemoci a se brániti, když jí roztáhl nohy a si na ni lehl. Cítila bolest v rodidlech a jakési vlhko. Jak ji vtáhl zpět do předku vozu, neví, tolik však si pamatuje, že najednou zastavil, vyvedl ji z vozu a vysmýčil do lesa, kde jí cosi mluvil o K-ové a o vyspání.

Již podle těchto výpovědí poškozené není vyloučeno, že se její neschopnost klásti odpor, která je ovšem podle vylíčených subjektivních pocitů plně dána i pro dobu, kdy na ní obžalovaný vykonal soulož, projevila v této chvíli spíše jen subjektivními pocity poškozené, a že se teprve po provedené souloži tento její subjektivní stav i na venek projevil tak, že potom i obžalovanému musil býti patrný.

Klade-li porotní soud váhu na to, co sám obžalovaný o tomto stavu doznává, že totiž pak, když si po provedené souloži poškozená zase vedle něho sedla, umdlená opřela hlavu o jeho ramena, a že pak, když přijeli na křižovatku, byla po souloži a následkem vzrůstajících účinků alkoholu omámena, a jak ji zmalátnělou zavlekl do lesa, by se vyspala, nemá to význam pro rozhodnou dobu před a při souloži, kdy při správném posouzení subjektivní stránky pachatelovy stav neschopnosti k odporu zneužité osoby musí mu býti povědom. I když pak obžalovaný v přípravném řízení udal, že v tu dobu, kdy s G-ovou souložil, byla hodně opilá a proti souloži se nikterak nebránila, a že, když šla po vykonané souloži ze zadní do prostřední části auta, trochu ji podepřel, poněvadž byla opilá, sklonila pak hlavu a položila ji na levé rameno, tvrdil u hlavního přelíčení, že ani cestou k autu ani pak při souloži opilá nebyla. I jinak líčil obžalovaný - ponejvíce v souhlasu se svým původním zodpovídáním v přípravném řízení - chování poškozené před souloží tak, že poškozená od začátku, kdy ji začal ohmatávati, souhlasila s pozdější souloží, až prý bude v náladě, že víno, o něž sama požádala, i likér sama rychlo vypila přes to, že jí to vytýkal, že sama pak navrhla, že by již mohli jeti, a pak, když ji na zpáteční cestě jako již dříve v kavárně zase ohmatával, sama mu řekla, že teď by to chtěla míti.

Tímto tvrzením, jehož pravdivost posuzovati ve srovnání s výpovědí poškozené náleží výhradně jen porotcům, jest napovězen nedostatek vědomí obžalovaného, tudíž jeho omyl o tom, že G-ovou bez její vůle omamuje do stavu neschopnosti k odporu, a v tomto stavu jí zneužívá, tvrzení tohoto omylu obžalovaným dochází pak částečného objektivního osvědčení v tom, že poškozená připustila opětovné ohmatávání obžalovaného, proti němuž se celkem málo bránila, a vůbec o celém počínání si obžalovaného, který ji odvezl daleko a na poměrně dlouhou dobu od domova, nikomu se nezmínila, ačkoliv měla k tomu dosti vhodné příležitosti i času, když musela na obžalovaného v jeho nepřítomnosti před hostincem a v hostinci poměrně dlouho čekati.