Rt 4136/1931
I. Právo odstřeliti psa podle § 40 honebního zákona pro Čechy jest nejkrajnějším opatřením dovoleným majiteli honitby k zabránění poškozování zvěře a jeho práv. Byl-li pes učiněn neškodným jiným způsobem (chycením a uvázáním) a potom odstřelen, nejde o dovolený výkon onoho práva, nýbrž jde po případě o přestupek podle § 468 tr. zák.

II. Subjektivní skutková podstata přčstupku poškození cizího majetku podle § 468 tr. zák. předpokládá vědomí protiprávnosti poškození.

(Rozhodnutí ze dne 10.04.1931 , Zm I 382/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítají stěžovatelé, že jejich čin není trestný, an obžalovaný F. jednal ve výkonu svého práva, zastřeliv cizí psy potulující se v revíru jemu svěřeném, a obžalovaný P. jako nájemce honitby byl oprávněn dáti rozkaz, by psi byli zastřeleni. Zmateční stížnost, poukazujíc k ustanovení § 17 hoben. ř. z 28. února 1786, podle něhož mohou myslivci majitele honitby zastřeliti psy honící zvěř v lese nebo na poli, dovozuje, že toto právo mají bez rozdílu, honí-li psi zvěř právě v okamžiku, kdy byli zastřeleni, čili nic.

Poněvadž zákon chce zajistiti trvalou ochranu proti poškozování zvěře a práv majitele honitby, psy volně pobíhajícími a zvěř honícími, a chycení psi nestanou se trvale neškodnými dočasným uvázáním, byl by jednal obžalovaný podle názoru zmateční stížnosti po právu i, kdyby byl odstřelil psy uvázané. Zmateční stížnost má dále za to, že psi, pobíhající vlně v revíru bez pána, mohou býti odstřeleni i, když právě nehonili zvěř. Popírá, že obžalovaní jednali v trestném úmyslu a zlomyslně, jak žádá § 468 tr. zák., majíc za to, že z okolností, jež soud uvádí k odůvodnění přesvědčení o subjektivní vině obžalovaných, nelze na ni usuzovati.

Zmateční stížnost jest na omylu. Honební zákon pro Čechy z 1. června 1866, čís. 49 z. zák. ustanovuje v § 40, že, byl-li v některém revíru, ve vzdálenosti nejméně 200 sáhů (380 m) od nejbližšího domu postižen pes, jenž v nepřítomnosti svého pána honil, může jej pán honitby usmrtiti nebo dáti usmrtiti. Předpis ten má za účel zabrániti poškozování zvěře a práv majitele honitby, jak plyne z ustanovení 1. odst. § 17 honeb. pat. z 28. února 1786, z něhož byl onen předpis do honebního zákona pro Čechy převzat.

Právo odstřeliti psa za podmínek tam stanovených jest však nejkrajnějším opatřením dovoleným majiteli honitby k dosažení onoho účelu, a to v uvážení, že psy volně pobíhající lze jiným způsobem, na př. chycením a uvázáním, jen těžko učiniti neškodnými. Byli-li však psi přece učiněni neškodnými jiným způsobem, jak je právě formálně bezvadně zjištěno v souzeném případě, a to tím, že byli chyceni a uvázáni, odpadl zákonný důvod k opatření ve smyslu § 40 hon. zák. a nejsou dány předpoklady k výkonu práva tam stanoveného. Obžalovaní neodstřelili, jak zákon předpokládá, psy v revíru v nepřítomnosti pána volně pobíhající a honící, nýbrž, jak rozsudek zjišťuje, psy, kteří byli sice v revíru při lovu zvěře pochytáni, avšak uvázáni, odvedeni do bytu hajného a teprve druhého dne znovu odvedeni do lesa a z bezprostřední blízkosti zastřeleni. Názor zmateční stížnosti, že k výkonu práva podle § 40 hon. zák. stačí, že psi vůbec honili v revíru, a že pro otázku beztrestnosti jest lhostejno, zda byli zastřeleni při honění, či kdykoliv později, nemá opory ani v doslovu ani v účelu zákona.

Pokud zmateční stížnost vychází při provedení hmotněprávního zmatku z jiného skutkového děje, než je v rozsudku, najmě, že prý psi byli zastřeleni proto, že se hajnému vytrhli a znovu v revíru honili, - není provedena po zákonu, pokud proti výslovnému doslovu a účelu zákona dovozuje, že obžalovaní byli oprávněni odstřeliti psy uvázané a proto neškodné, není odůvodněna.

Po subjektivní stránce se vyžaduje ke skutkové podstatě přestupku § 468 tr. zák., by si byli pachatelé vědomi protiprávnosti poškození, jež způsobili svým činem. Že v souzeném případě v takovém vědomí jednali, zjišťuje rozsudek výslovně a odůvodňuje logicky bezvadně jednak poukazem na zjištěnou okolnost, že F. zakázal M-ovi, by se o věci někomu zmiňoval, jednak ze skutečnosti, že o zastřelení nebylo učiněno oznámení ani, když se obžalovaní dověděli, že F. pátrá po psech.