Rt 4133/1931
Subjektivní skutková podstata urážky na cti předpokládá, že měl pachatel (v době činu) aspoň vědomí o urážlivé povaze projevu, najmě že viní koho z opovržlivých vlastností nebo ho vydává ve veřejný posměch tak, že může býti zlehčen ve vážnosti a v úctě.

(Rozhodnutí ze dne 9.04.1931 , Zm II 121/30)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. vytýká rozsudku nedostatek zjištění subjektivní skutkové podstaty. Nalézací soud se otázkou subjektivního zavinění stěžovatelova v rozsudku vůbec neobírá.

Subjektivní stránka musí však býti rozsudkem výslovně zjištěna a po zákonu (§ 270 čís. 5 a čís. 5 § 281 tr. ř.) odůvodněna, neboť jinak neodpovídá odsuzující výrok zákonu. V rozsudku se praví jen, že pisatel článku viní v něm soukromého obžalobce křivě z jednání nepočestného a z opovržlivých vlastností a vydává ho ve veřejný posměch, což prý vyplývá jednak z užitého výrazu "nadutý pán", jednak z ostatního obsahu pozastaveného článku, jenž se na mnohých místech (v rozsudku blíže naznačených) dotýká vážně cti soukromého obžalobce. Tímto výrokem není však vyřešena subjektivní stránka věci, zda totiž obžalovaný, nedopustil-li se urážlivých projevů přímo úmyslně, měl (v době činu) aspoň vědomí o urážlivé povaze projevů, najmě že je pozastavenou zprávou soukromý obžalobce viněn z opovržlivých vlastností, pokud se týče vydáván ve veřejný posměch tak, že může býti zlehčen ve vážnosti a v úctě.