Rt 4131/1931
I. Rozdíl mezi trestným pokusem a přípravným jednáním není v tom, zda se pachatelova činnost přiblížila více nebo méně k cíli trestnímu zákonu se příčícímu a pachatelem sledovanému, nýbrž jen v tom, zda se ve vnější činnosti pachatelově přes to, že jí cíle pachatelem sledovaného dosaženo nebylo, již pachatelův úmysl přivoditi určitý výsledek, jehož úmyslné způsobení trestní zákon tresce, projevil způsobem pro třetí osoby poznatelným, t. j. takovým způsobem, že pozorovatel zevního děje může z něho poznati zlý úmysl pachatelův, byť i nebyl naprosto vyloučen ani jiný výklad děje.

II. O beztrestný pokus jde, bylo-li pachatelem použito prostředku k dosažení cíle naprosto a bezvýjimečně (in abstracto) nezpůsobilého. Záležela-li příčina neúspěchu pachatelova jednání jen ve způsobu provedení činu nebo v konkrétní povaze nebo činnosti předmětu (osoby, na níž měl býti trestný čin spáchán), jde jen o konkrétní nezpůsobilost prostředku, nevylučující trestnost pokusu.

(Rozhodnutí ze dne 9.04.1931 , Zm I 458/30)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. námitkou, že stěžovatelovy činy, v nichž nalézací soud shledal skutkovou podstatu nedokonaného přestupku podvodu podle §§ 8, 197, 461 tr. zák., nebyly pokusem podvodu, nýbrž byly jen beztrestným přípravným jednáním k podvodu, a námitkou, že by nešlo o trestný čin náležející před soud ani, kdyby s názorem, že šlo o pouhé přípravné jednání, nebylo lze souhlasiti, ano by prý šlo o pokus podniknutý prostředky ke spáchání podvodu nezpůsobilými, tedy o beztrestný pokus.

Stížnosti nelze přiznati oprávněnost. Podle ustálené judikatury zrušovacího, t. j. mezi činem, vedoucím ke skutečnému vykonání (§ 8 tr. zák.), a beztrestným přípravným jednáním, v tom, zda se pachatelova činnost přiblížila více či méně k cíli trestnímu zákonu se příčícímu a pachatelem sledovanému, nýbrž jen v tom, zda se ve vnější činnosti pachatelově přes to, že jí cíle pachatelem sledovaného dosaženo nebylo, již pachatelův úmysl přivoditi určitý výsledek, jehož úmyslné způsobení trestní zákon tresce, projevil způsobem pro třetí osoby poznatelným, takovým způsobem, že pozorovatel zevního děje může z něho poznati zlý úmysl pachatelův, byť i nebyl naprosto vyloučen ani jinaký výklad děje.

V souzeném případě rozsudek zjišťuje, že stěžovatel, jenž je pekařským pomocníkem a neměl vlastní obchod, nabídl Ludmile N-é a Růženě P-ové, které hledaly inserty v N. P. službu, dopisy jim zaslanými místa pokladních s měsíčním platem po 1.400 Kč pod podmínkou, že každá z nich složí kauci 2.000 Kč a zašle mu jako zálohu na tuto kauci 500 Kč, že vyzval P-ovou, jež, dostavši jeho dopis, žádala ho písemně o sdělení, kdy by se mohla představiti, dalším dopisem, aby se představila na určitém místě, že však žádná z těchto adresátek stěžovateli peníze nezaslala, nýbrž že N-á, jíž byla nabídka podezřelá, odevzdala stěžovatelův dopis policii, a že se P-ová, poznavši z druhého dopisu jí stěžovatelem zaslaného, že jde o podvod, věcí již nezabývala. Toto zjištěné jednání stěžovatelovo bylo takové, že pozorovatel tohoto zevního děje mohl z něho poznati zlý úmysl, v němž stěžovatel v těchto případech podle skutkového zjištění rozsudkového jednal, t. j. úmysl směřující k tomu, by adresátky byly uvedeny v omyl, jímž měly (vyplacením žádaných záloh na kauce) utrpěti na svém majetku škodu. Nelze tudíž souhlasiti s názorem stížnosti, že šlo jen o beztrestné přípravné jednání a nikoli o činy ke skutečnému vykonání podvodu vedoucí.

Ani druhá námitka stížnosti není odůvodněna. Jde o beztrestný pokus, bylo-li pachatelem použito prostředku k dosažení cíle naprosto a bezvýjimečně (in abstracto) nezpůsobilého. Záležela-li příčina neúspěchu pachatelova jednání jen ve způsobu provedení činu bylo v konkretní povaze nebo činnosti předmětu (osoby, na níž měl býti trestný čin spáchán), jde o konkretní nezpůsobilost prostředku, nevylučující trestnost pokusu. Zdůrazňuje-li stížnost, snažíc se dokázati, že šlo o beztrestný pokus, rozsudkem zjištěné skutečnosti, že N-á odevzdala dopis ji stěžovatelem zaslaný ihned policii a že si P-ová, dostavši od stěžovatele první dopis, vyžádala od stěžovatele další informaci a pak se věcí již nezabývala, poukazuje tím jen ke skutečnostem nasvědčujícím tomu, že šlo o konkretní nezpůsobilost prostředků stěžovatelem použitých, která, jak bylo již uvedeno, nečiní pokus beztrestným.

Tvrdí-li dále stížnost v tomto směru, že dopisy, o něž jde, postrádaly způsobilosti přiměti adresátky ke složení záloh na žádané kauce již proto, že dům, v němž podle obsahu dopisů byl stěžovatelův obchod, není ani ještě dostaven, dále proto, že stěžovatel uvedl ve svých dopisech vedle (předstíraného) jména jako zpáteční adresu "Praha II, Poštovní úřad", ač prý přece obchodník, jenž hodlá přijmouti pokladní, v písemné nabídce své jméno zpravidla neuvádí neb alespoň si nedává odpověděti poste restante, a posléze proto, že dopisy, o něž jde, byly psány na obyčejném dopisním papíru, na němž nebyla vyznačena firma, a vykazovaly spoustu pravopisných chyb, jest jí připomenouti, že tím neprovádí uplatňovaný důvod zmatečnosti po zákonu, nedržíc se skutkových zjištění rozsudkových, jak by při správném provádění hmotněprávního zmatku činiti měla, nýbrž vycházejíc vesměs ze skutkových předpokladů rozsudkem nezjištěných.