Rt 4119/1931
Spolupachatelstvím jest vědomé, týmž úmyslem nesené spolupůsobení několika osob při páchání trestného činu, nezáleží na tom, že činnosti osob těch nejsou stejnorodé a pro způsobení protiprávního účinku rovnocenné.

Vědomým, za společným účelem se nesoucím spolupůsobením při páchání trestného činu jest pouhá přítomnost osoby na místě a v době trestného jednání jiné osoby jen, je-li příchod a pobyt osoby, zůstavší jinak nečinnou, na místě, kde, a v době, kdy vyvíjí jiná osoba činnost čelící k určitému protiprávnímu výsledku, - i objektivně podle souvislosti s touto činností jiné osoby, i subjektivně podle úmyslu osob těch, najmě i osoby zůstavší nečinnou - složkou děje, jímž má býti a po případě i byl způsoben podle úmyslu obou osob výsledek trestním zákonem stíhaný (jednou z příčin zla, jehož způsobení je trestním zákonem zakázáno a trestáno).

Spolupachatelství zločinu vydírání, pokud jest spolupachatelstvím pouhá přítomnost pachatele na místě, kde, a v době, kdy jiný pachatel vynucuje určité konání, opomenutí nebo snášení.

(Rozhodnutí ze dne 27.03.1931 , Zm I 579/30)
Z odůvodnění:
Napadený rozsudek béře za prokázáno, že oba obžalovaní šli za svědkem H-em, jenž odešel z hostince stěžovatelova otce, nezaplativ útratu, že se obžalovaný P. na H-e vrhl, když ho dohonili, chytil ho za krk a tloukl ho holí, žádaje peníze za nezaplacenou útratu, stěžovatel však H-e nebil, jen mu aktovku při tahanici s P-em vyškubl nebo ji zvedl a odešel. Rozsudek vyslovuje dále, že, třebaže není zjištěno, že stěžovatel H-e při tom tloukl, jest již jeho přítomnost při činu P-ově za dané situace spolupachatelstvím na straně stěžovatelově.

Správnost názoru touto větou na souzený případ použitého nebéře stížnost zásadně v odpor, uvědomujíc si asi zásadu v judikatuře zrušovacího soudu ustálenou, že závěru na spolupachatelství, t. j. na vědomé, týmž úmyslem nesené spolupůsobení několika osob při páchání trestného činu nebrání, že činnosti osob těch nejsou stejnorodé a pro způsobení protiprávního účinku rovnocenné. Než - a to je podstatou výtek a námitek stížnosti - vědomým, za společným účelem se nesoucím spolupůsobením při páchání trestného činu jest pouhá přítomnost osoby na místě a v době trestného jednání jiné osoby jen, je-li příchod a pobyt osoby, zůstavší jinak nečinnou, na místě, kde, a v době, kdy vyvíjí jiná osoba činnost čelící k určitému protiprávnímu výsledku, - i objektivně podle souvislosti s touto činností jiné osoby, i subjektivně podle úmyslu osob těch, najmě i osoby zůstavší nečinnou - složkou děje, jímž má býti a po případě i byl způsoben podle úmyslu obou osob výsledek trestním zákonem stíhaný (jednou z příčin zla, jehož působení je trestním zákonem zakázáno a trestáno).

Jde-li o zločin vydírání, naplňuje tudíž pouhá přítomnost pachatele na místě, kde, a v době, kdy nutí jiný pachatel svou oběť (fysickým) násilím anebo pohrůžkou ke konání, opomenutí nebo snážení, pojem spolupachatelství jen, je-li přítomnost onoho pachatele - utvrzujíc druhého pachatele (násilníka) v jeho zločinném úmyslu a jednání, a sesilujíc účinnost (fysického nebo psychického) násilí činného pachatele v očích osoby, které se činí násilí, - složkou nátlaku na vůli napadené osoby, jejíž vůle má i podle úmyslu pachatele zůstavšího nečinným býti sesíleným nátlakem nucena ve směr oběma pachateli chtěný.

Proto byl by stěžovatel i s hlediska spolupachatelství s druhým obžalovaným zodpovědnosti prost, kdyby bylo rozsudkem zjištěno, že byl sice při trestném jednání druhého obžalovaného (P-e) přítomen, že však dal svým chováním mlčky najevo, že se s činem P-ovým neztotožňuje, a dokonce se snažil P-e výkřikem "Vašku, nech toho" od jeho činu odvrátiti. Než takové zjištění v rozsudku, třebaže vzpomíná této obhajoby obžalovaného Josefa M-a, není a stížnost neprovádí námitku beztrestnosti stěžovatelovy po zákonu, nýbrž vybočuje z mezí zrušovacího řízení, odvozujíc právní mylnost předpokladu spolupachatelství stěžovatelova z nezjištěných okolností uvedených v předchozí větě.

Naopak rozsudek vyslovuje, že jednání obou obžalovaných směřovalo zřejmě k tomu, by vynutili na H-ovi jisté konání a dopuštění, totiž vydání peněz a zmocnění se jeho aktovky, a na jiném místě rozsudku jest uvedeno, že bylo zjištěno, že.... oba obžalovaní přinutili H-e, že jim dal na nezaplacenou útratu 20 Kč. Těmito větami rozhodovacích důvodů jest patrně - ano není v rozsudku poukazů na to, že se nalézací soud řídil nesprávným výkladem pojmu spolupachtelství - zjištěn směr i přítomnosti i úmyslu stěžovatelova na sesílení účinnosti násilí P-a na donucení H-e tímto násilím k dotčenému konání a dopuštění. Avšak zjištění to je stíženo formální vadou nedostatku důvodů.