Rt 4115/1931
Přechovávání zbraní jest deliktem positivním, k jehož skutkové podstatě v subjektivním směru stačí vědomí pachatele, že drží některou ze zbraní, nemaje k tomu úřední povolení, tohoto vědomí jest však nezbytně třeba.

(Rozhodnutí ze dne 25.03.1931 , Zm II 28/30)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství nelze vyhověti. I kdyby se pokládal předmět, o jehož přechovávání šlo v souzeném případě podle zjištění napadeného rozsudku, za zbraň podobné účinnosti jako ruční granát ve smyslu § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky, jak o to usiluje zmateční stížnost, jest odsouzení obžalovaného pro zločin podle onoho předpisu zákona dojista vyloučeno pro zjištěný nedostatek skutkové podstaty po stránce subjektivní.

Přechovávání zbraní podle prvého odstavce § 13 zák. na ochranu rep. jest podle stálého rozhodování deliktem positivním, k jehož skutkové podstatě stačí vědomí pachatele - jehož však nezbytně třeba -, že drží některou z věcí, jež jsou v § 13 čís. 1 cit. zák. uvedeny, nemaje k tomu úřední povolení. Toto vědomí však nalézací soud u obžalovaného nejen nezjistil, nýbrž podle obsahu rozhodovacích důvodů - aniž tomu odporuje zmateční stížnost státního zastupitelství - spíše vyloučil, dospěv jen k přesvědčení, že si obžalovaný mohl býti vědom, že nalezený úlomek granátu může obsahovati výbušné látky, tedy nikoliv, že si závadný směr svého jednání skutečně uvědomil. Toto zjištění sice právem postačovalo nalézacímu soudu k tomu, by v závadném jednání obžalovaného shledal nedbalost, ale brání, by skutek obžalovaného byl podřaděn zároveň pod ustanovení § 13 čís. 1 zák. na ochr. rep., jež předpokládá jednání vědomé ve smyslu právě vyloženém.