Rt 4105/1931
Železniční služba při specifické povaze nebezpečnosti tohoto provozu nečiní zodpovědným za bezpečnost dopravy osobu jedinou, rozkládajíc povinnost přesné dopravní služby a bezvadného dozoru na více jedinců, ukládá větší řadě zaměstnanců zachovávati určité předpisy toho kterého způsobu služby, a činí je tak kolektivně zodpovědnými. Povaha služby však nepřipouští prosté spoléhání se, že jiný provede svůj úkol bezvadně.

Při subjektivní stránce zavinění ve smyslu §§ 335 a 337 tr. zák. je třeba zjistiti skutkově nejen, že pachatel znal a si uvědomil jednu část ohrožovacích skutečností z celého souhrnu děje, nýbrž, zda též znal a měl ve své představě v době trestného jednání a opomenutí obraz celé budoucí události, jež pak vedla k trestnému výsledku, zda měl před očima představu všech složek nastávající události v nutném nebo možném jejich vývoji (culpa vědomá), po případě zda aspoň - což k zavinění ve smyslu § 33 5 tr. zák. dostačuje - při obecné míře pozornosti a pečlivosti, jakou lze požadovati od člověka průměrného vzdělání a rozhledu a od něho jakožto povinného znáti předpisy určitého druhu služby jakož i znalého příběhů obvyklých při jeho povolání, mohla v něm taková představa vzniknouti (culpa nevědomá).

(Rozhodnutí ze dne 13.03.1931 , Zm I 2/31)
Z odůvodnění:
V souzeném případě ve směru subjektivní stránky přečinu podle §§ 335 a 337 tr. zák., uvádí rozsudek jen, že "v tomto směru čerpal nalézací soud své přesvědčení z toho, že obžalovaný sám doznal, že na téže trati, na níž ke srážce došlo, již od roku 1927 jezdí, a že věděl, že právě v době, kdy začal posun, z něhož pak nastala srážka, vjíždí do stanice v P. osobní vlak č. 1401". Tímto způsobem jest však subjektivní stránka přečinu stěžovatelova řešena příliš kuse. Vědomí, že v době posunu vjíždí do stanice osobní vlak, nemusí ještě o sobě ani ve spojení se skutečností, že zřízenec posun provádějící jezdí jež delší dobu na dotyčném úseku trati, míti podstatný vliv pro jeho představitost, že by se onen vjezd vlaku při současně prováděném posunu mohl vzhledem k tomu státi skutečností ohrožující život, zdraví a bezpečnost lidského těla. Z náčrtku místa nehody a z obsahu řízení před nalézacím soudem jest zřejmo, že se příjezd vlaku č. 1410 dál po koleji, jež v přímém prodloužení do nádraží stanice P. jest označena II., že však lokomotiva posunovaného vlaku č. 487, jež se měla s koleje III. vrátiti ke skladišti na kolej VII, při vadném postavení výměny č. 23, které zavinil hradlař H. - beze zřetele k postavení výměn 25 a 27 - byla by zajela s koleje III. nejdříve na I.

Rozsudek tak skutkově zjišťuje a i výsledek řízení k tomu poukazuje, že nehoda byla objektivně zaviněna nejen stěžovatelem samotným, nýbrž že jest v příčinné souvislosti i s opomenutím hradlaře H-ého, jenž, spoléhaje na to, že lokomotiva vlaku č. 487 před příjezdem osobního vlaku neodjede od vodního jeřábu, nepostavil výměnu č. 23 proti předpisu do základní polohy, i s opomenutím strojvůdce Josefa Š-a, který před výměnou č. 25 přejel námezník, ač při pouhém vyhlédnutí z lokomotivy byl by viděl, že výměna č. 25 jakož i následující č. 27, jsou otevřeny pro vjezd osobního vlaku č. 1401, pro něho však že jsou uzavřeny. Nedostačuje tu proto pro subjektivní stránku zavinění obžalovaného pouhé zjištění jeho vědomosti o tom, že osobní vlak č. 1401 v době posunu vjíždí do stanice, nalézací soud měl se zabývati i úvahami, zda tento obžalovaný věděl, po případě zde mohl aspoň při povinné pečlivosti postříci, že obě vlaková tělesa musejí použíti téže koleje (1), nebo že v případě, že by některá z osob při posunu zúčastněných opomenula dbáti náležité bedlivosti a platných předpisů, mohlo povstati nebezpečí srážky. Vždyť železniční služba při specifické povaze nebezpečnosti tohoto provozu nečiní zodpovědným za bezpečnost dopravy osobu jedinou, rozkládajíc povinnost přesné dopravní služby a bezvadného dozoru na více jedinců, ukládá větší řadě zaměstnanců zachovávati určité předpisy toho kterého způsobu služby, a činí je tak kolektivně zodpovědnými.

Tato vzájemná spojitost jednotlivých úkonů a tím vznikající vícestranná kontrola má za úkol vyloučiti, by opomenutí jednoho článku při povinné bedlivosti ostatních nepřinášelo již o sobě nebezpečí železniční nehody. Povaha této služby však nepřipouští prosté spoléhání se, že jiný provede svůj úkol bezvadně. Při subjektivní stránce zavinění stěžovatelova ve smyslu §§ 335 a 337 tr. zák. bylo proto třeba zjistiti skutkově nejen, jak učinil rozsudek, že obžalovaný znal a si uvědomil jednu část ohrožovacích skutečností z celého souhrnu děje, nýbrž, zda též znal a měl ve své představě v době trestného jednání a opomenutí obraz celé budoucí události, jež pak vedla k trestnému výsledku, zda měl před očima představu všech složek nastávající události v nutném nebo možném jejich vývoji (culpa vědomá), po případě zda aspoň - což k zavinění ve smyslu § 335 tr. zák. plně dostačuje - při obecné míře pozornosti a pečlivosti, již lze požadovati na člověku průměrného vzdělání a rozhledu a od něho jakožto povinného znáti předpisy určitého druhu služby jakož i znalého příběhů obvyklých při jeho povolání, mohla v něm taková představa vzniknouti (culpa nevědomá).