Rt 4101/1931
Není účelné stanoviti ve výroku podle § 4 zák. čís. 562/1919 číselně určitou částku, kterou má odsouzený (§ 335 tr. zák.) podle svých sil nahraditi.

(Rozhodnutí ze dne 12.03.1931 , Zm II 191/30)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335 a 337 tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaného z výroku podle § 4 zák. čís. 562/1919 sb. z. a n., a zrušil výrok, by obžalovaný hradil Bertě D-ové 2.000 Kč za pohřební výlohy a útraty v nemocnici, a omezil dotyčný výrok jen na povinnost, by obžalovaný "nahradil podle svých sil škodu, kterou způsobil". V otázce, o niž tu jde, uvedl v
odůvodnění:
Ve výroku o podmíněném odsouzení bylo obžalovanému uloženo, by ve zkušební lhůtě nahradil soukromé účastnici 2.000 Kč za pohřební výlohy a útraty v nemocnici.

V tomto případě při výroku podle § 4 zák. čís. 562/1919 není účelné a účelem zákona stanoviti číselně určitou částku, kterou má obžalovaný podle svých sil nahraditi. Bylo proto v tomto směru odvolání vyhověti a uložiti obžalovanému jen povšechně povinnost, by "podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil".