Rt 4100/1931
Záleželo-li lstivé předstírání pachatelovo v tvrzení, že auto, které dává do zástavy, je bez dluhu, ač bylo již zabaveno pro pohledávky jiných věřitelů, může býti i při šálivosti tvrzení vyloučen poškozovací úmysl, předpokládal-li pachatel a mohl-li též vzhledem ke skutečné ceně auta důvodně předpokládati, že auto poskytuje i po úhradě zatajených zástavních pohledávek postačitelnou úhradu.

(Rozhodnutí ze dne 12.03.1931 , Zm I 523/30)
Z odůvodnění:
Lstivé předstírání záleželo podle rozsudku v tom, že obžalovaný tvrdil, že auto je čisté bez dluhu, ačkoli bylo již zabaveno pro pohledávání všeobecné pojišťovny v P. v částce 151 Kč 80 h, a pro pohledávání Antonína K-a 5.431 Kč 50 h. Tím je zjištěn objektivní znak lstivého předstírání. Rozsudek ovšem dále uvádí, že toto lstivé jednání zahrnuje v sobě skutkové náležitosti §§ 197 a 200 tr. zák. i po stránce subjektivní, an si obžalovaný musel docela dobře býti vědom, že v době, kdy dával automobil poškozenému, je na automobil vedena exekuce, neboť byl sám při tom, když byl automobil zabavován přístupem pro ony pohledávky všeobecné pojišťovny v P. a Antonína K-a.

Leč těmito úvahami zjišťuje rozsudek jen, že si obžalovaný byl vědom lstivosti svého jednání, nezjišťuje však ještě další podstatný znak zločinu podvodu, že bylo toto lstivé předstírání předsevzato obžalovaným v úmyslu poškozovacím, směřujícím k tomu, by byl soukromý účastník připraven o zápůjčku 11.500 Kč. Uznal-li soud obžalovaného vinným, nezjistiv tuto nezbytnou náležitost skutkové podstaty, zakládá se odsuzující výrok na mylném výkladu zákona a muselo býti k této vadě podle § 290 odst. 1 tr. ř. zrušovacím soudem z moci úřední přihlíženo a za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu uznáno již v zasedání neveřejném, jak se stalo.

Při novém hlavním přelíčení, bez něhož se nelze obejíti, bude na nalézacím soudu, by si uvědomil toto: Při zjištění poškozovacího úmyslu nesmí býti pominuta cena automobilu a poměr této ceny k výši pohledávek, pro něž byl v době činu automobil zabaven. Pokud by se cena automobilu rovnala výši oněch pohledávek, mohlo by poukazovati jednání obžalovaného k poškozovacímu úmyslu,l pokud soukromému účastníku zamlčel zástavní práva, jimiž již bylo auto zatíženo. Kdyby však auto mělo cenu vyšší, než činil v době činu souhrn pohledávek na něm zástavou již zajištěných, mohla by býti i při šálivosti jednání obžalovaného vyloučena další nezbytná náležitost skutkové podstaty podvodu, poškozovací úmysl, pokud by stěžovatel vzhledem ke skutečné ceně vozu předpokládal a též důvodně mohl předpokládati, že auto poskytuje i po úhradě oněch předchozích (zatajených) zástavních pohledávek soukromému účastníku postačitelnou úhradu pro jeho pohledávání.