Rt 4099/1931
Srážka automobilu, jedoucího po hlavní silnici, s motocyklem, jedoucím po vedlejší silnici, na křižovatce obou silnic.

Úplně přehledná křižovatka neskýtává konkretní nebezpečí, s nímž by jezdec musel počítati, jen, je-li úplně volná. I na přehledné křižovatce jest však konkretní nebezpečí, blíží-li se k ní z různých stran vozidla, jež se tam mohou střetnouti.

Zavinění řidiče automobilu, jel-li nepřípustnou rychlostí, a řidiče motocyklu, nedbal-li rychlosti auta a nezařídil-li se zřetelem k ní způsob své jízdy tak, by nedošlo ke srážce.

Řidič silostroje nemůže bez dalšího bezvýhradně spoléhati na to, že řidič jiného silostroje bude dbáti svých povinností (že vozidlo jedoucí po vedlejší silnici nechá předjeti vozidlo jedoucí po hlavní silnici).

(Rozhodnutí ze dne 11.03.1931 , Zm II 437/30)
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost obžalovaného Vavřína N-a dokazuje výlučnou vinu spoluobžalovaného J-y, pokud tak činí vlastním nepřípustným hodnocením výsledků průvodního řízení, najmě zdůrazňováním změn ve výpověděch J-y o rychlosti jeho jízdy před srážkou a o příčině její napotomní akcelerace až do násilné zastávky u pomníku S-ova a úvahami o její intensitě ze zjištěných následků, není tím onen důvod zmatečnosti proveden po zákonu.

Pokud však lze v námitkách těch shledati poukaz na význam, jejž pro posouzení viny jedné z osob na srážce zúčastněných má zavinění jiné osoby, jest stěžovatele odkázati na stálou praxi, podle níž nemůže spoluzavinění jiné osoby zbaviti zodpovědnosti jiného pachatele, přičinil-li ke společně přivoděnému výsledku z vlastní nedbalosti rovněž jednu ze složek, pro něž došlo ke škodnému výsledku. Ta byla u obžalovaného N-a vedle viny J-y správně dovoděna na tom podkladu, že nedbal vozidla, přijíždějícího po státní silnici směrem ke křižovatce, najmě pak jeho rychlosti a nezařídil se zřetelem k ní způsob své jízdy tak, by na křižovatce nedošlo ke srážce. Opatrnost zcela průměrná vyžaduje nezbytně, by jezdec hlavní silnici křižující posuzoval možnost včasného přejezdu před vozidlem po hlavní silnici jedoucím se zřetelem ke skutečné rychlosti tohoto vozidla, a nikoli jen z předpokladu, že jezdec po hlavní silnici jedoucí svoji rychlost zmírní. Stěžovatel sám dovozuje, že z rychlé jízdy spoluobžalovaného J-y vzešlo neštěstí, poněvadž však sám do jeho jízdní dráhy směřoval, bylo jeho povinností dbáti oné rychlosti, s ní při úsudku, zda lze ještě přejeti, počítati a podle toho své jednání zaříditi. Nedbal-li této opatrnosti, přičinil k nedbalému jednání J-y další složku, z níž došlo ke srážce a k následkům s ní spojeným. Jeho spoluzavinění bylo tudíž správně dovoděno a je v těchto směrech důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. popíráno bezdůvodně.

Zmateční stížnost obžalovaného Vratislava J-y popírá jsoucnost konkretního nebezpečí stěžovatelem předvídatelného.

Lze připustiti, že úplně přehledná křižovatka neskytá konkretní nebezpečí, s nímž by jezdec musil počítati, je-li úplně volná. I na přehledné křižovatce jest však konkretní nebezpečí, blíží-li se k ní z různých stran vozidla, jež se tam mohou střetnouti. Toto konkretní nebezpečí bylo v rozsudku zjištěno v tom, že oba jezdci viděli, jak se navzájem křižovatce blížejí. Bylo jejich povinností, by určité vyšší míře nebezpečí, jež při možném křižování vozidel hrozí jednak z toho, že jde o stroje jen do určité míry ovladatelné, jednak z obapolné neznalosti každého z řidičů, jak se zachová druhý, čeliti zvýšenou vlastní pozorností, i, když je obapolný způsob jízdy obou předpisy upraven.

Porušení určité opatrnosti druhým jezdcem, zmateční stížností za výlučné zavinění tohoto prohlašované, zodpovědnost stěžovatelovu tudíž ani ve směru objektivním ani však subjektivním vyloučiti nemůže, každý z nich zodpovídá za opomenutí vlastní opatrnosti, jemu přikázané. Při tom se jejich vzájemná zavinění, že nedbali směru ani logickým rozporem, zmateční stížnosti vytýkaným.

Subjektivní zavinění stěžovatelovo, jehož zjištění v rozsudku stěžovatel postrádá, jest v něm zjištěno nejen všeobecnou větou, že musil seznati, že svým jednáním (opomenutím) ohrožuje život a bezpečnost těla lidského, nýbrž jest vyjádřeno i ve zjištění, že se obžalovaní musili před srážkou viděti a že oba viděli, jak se křižovatce blížejí. V tom jest zjištěno vědomí onoho konkretního zdroje nebezpečí, jež s sebou nese setkání dvou obsazených motorových vozidel na křižovatce, jež nebylo třeba u obžalovaného jako inteligentního řidiče auta šíře rozváděti.