Rt 4090/1931
I. Není úkolem znalců lékařů usilovati o to, "by případná zastaralost ustanovení tr. zák. byla nahrazena jiným názorem, který by byl cítění dnešní společnosti přiměřenějším", nýbrž že případná náprava v tomto směru mohla by býti zjednána zákonodárcem (změnou ustanovení tr. zák.) nebo soudy (změnou výkladu onoho ustanovení zákona).

II. Neodolatelné donucení (§ 2 g) tr. zák.) předpokládá nátlak vnější, za něhož pachatel mohl zachrániti sebe nebo jiného z těžkého a bezprostředně hrozícího nebezpečí jen spácháním činu trestním zákonem zapovězeného. Nátlak vnitřní, pozůstávající v chorobném nedostatku tlumů, nepřichází tu vůbec v úvahu.

(Rozhodnutí ze dne 4.03.1931 , Zm I 372/30)
Z odůvodnění:
Ze srovnán tohoto v rozhodovacích důvodech rozsudku uvedeného obsahu posudku soudní lékařské rady s údaji téhož posudku stížností zdůrazňovanými "Jest ovšem pravdou" ..... až "jehož úloha leží jinde", se podává, že soudní lékařská rada nemění posléze zmíněnými, rozsudkem mlčením pominutými údaji svého posudku nic na smyslu svého posudku, jehož obsah je v rozhodovacích důvodech reprodukován, nýbrž že jimi jen zdůrazňuje, že jest na nalézacím soudu, by posudek o duševním stavu obžalovaného hodnotil a podle toho řešil otázku příčetnosti obžalovaného, a že není úkolem znalců lékařů usilovati o to, "by eventuelní zastaralost ustanovení § 129 I. b) tr. zák. byla nahrazena jiným názorem, který by byl cítění dnešní společnosti přiměřenějším", nýbrž že případná náprava v tomto směru mohla by býti zjednána zákonodárcem (změnou ustanovení § 129 I. b) tr. zák.), nebo soudy (změnou výkladu posléze cit. ustanovení zákona). Podle toho nejde tu o vadu rozporu se spisy.

Nelze souhlasiti ani s názorem stížnosti, že rozsudek měl vzhledem ke svrchu citovaným, rozsudkem mlčením pominutým údajům posudku soudní lékařské rady uvažovati o tom, zda obžalovaný nejednal z neodolatelného donucení podle § 2 písm. g) tr. zák., neboť v oněch údajích posudku soudní lékařské rady není vůbec zmínky o nějaké skutečnosti, jež by poukazovala k tomu, že obžalovaný spáchal čin za vinu mu kladený z neodolatelného donucení po rozumu tohoto ustanovení zákona, k tomu, že tu šlo o nějaký nátlak vnější, za něhož obžalovaný mohl zachrániti sebe nebo jiného z těžkého a bezprostředně hrozícího nebezpečenství jen spácháním činu trestním zákonem zapovězeného. Nátlak vnitřní, pozůstávající v chorobném nedostatku tlumů, jejž stížnost tu má zřejmě na mysli, nepřichází pro stav neodolatelného donucení podle § 2 písm. g) tr. zák. vůbec v úvahu. Z toho plyne, že rozsudek směl stížností zdůrazňované údaje posudku soudní lékařské rady pominouti mlčením.