Rt 4088/1931
Povinnost řidičů povozů (vozidel) pohybujících se na veřejných silnicích k ostražitosti a opatrnosti nutné k zamezení nehod nelze omeziti na šetření příkazů a zákazů silničních řádů, nýbrž jest učiniti vše, co omezuje nebezpečí srážek a nehod na nejmenší míru, a opomenouti vše, co přispívá ke vzniku nebo ke zvýšení takového nebezpečí.

(Rozhodnutí ze dne 2.03.1931 , Zm I 444/30)
Z odůvodnění:
Jest předem připomenouti, že povinnost řidičů povozů (vozidel) pohybujících se na veřejných silnicích k ostražitosti a opatrnosti nutné k zamezení nehod nemá právní důvod jen v silničních řádech a že nelze rozsah povinnosti té omeziti na šetření příkazů a zákazů těchto řádů. Jízda po veřejné silnici již o sobě ukládá řidiči kteréhokoliv vozidla povinnost, by učinil vše, co omezuje nebezpečí srážek a nehod na nejmenší míru, a opomenul vše, co přispívá ke vzniku nebo ke zvýšení takového nebezpečí. Význam silničních řádů spočívá spíše v tom, že zprostředkují (vzhledem k ustanovení §§ 333, 335 tr. zák. závazně) řidičům vozidel poznání, že a jak jest nebezpečno pro právní statky lidského života, zdraví a neporušenosti těla jednati proti příkazům a zákazům v nich naznačeným, neb je opomenouti.

Proto není nesprávné, použije-li se k výkladu příkazů (zákazů) silničních řádů a k případnému rozšíření řečené povinnosti řidičů vozidel poznatků zprostředkovaných povahou (přirozenými, lehce poznatelnými následky) dotčeného jednání (opomenutí a zkušenostmi povolání (zaměstnání) řidičů povozů, jak činí i rozsudek, uváděje ve výroku i tyto prameny poznání nebezpečného směru souzeného opomenutí (jednání) a zdůrazňuje v důvodech opětovně, že opatření svítilny kázala prostá opatrnost lidská a že stěžovatel mohl možnost nebezpečí poznati již podle přirozených následků svého (neopatrného) jednání.