Rt 408/1921
Jest "násilným vpádem" ve smyslu § 83 tr. zák., zabere-li více osob vespolek nemovitost způsobem, nedopouštějícím pochybnosti o tom, že osoby ty jsou odhodlány, použitím násilí proti tomu, kdo by se pokusil klásti odpor jejich svémocnému počínání; lhostejno, že pachatelé nepoužili skutečného násilí, aniž jím hrozili.

( Rozhodnutí Kr I 187/21, 2.04.1921 )
Z odůvodnění:

Zmateční stížnost tvrdí, že ve zjištěném jednání obžalovaných nespočívá skutková podstata prvého případu § 83 tr. zák. pro nedostatek násilného vpadnutí do cizího majetku. Rozsudek sám prý zjišťuje, že obžalovaní se nedopustili žádného fysického násilí, a pouhé protiprávní zabrání cizího majetku bez násilí není prý o sobě zločinem dle § 83 tr. zák., nýbrž obyčejným rušením držby dle civilního práva.

"Násilné vpadnutí" ve smyslu citovaného § předpokládá arci již vzhledem k doslovu tohoto zákonného obratu, by vynaloženo bylo násilí; toto může býti však pojmově nejen fysickým, nýbrž také psychickým, způsobeným tak zvanou vis compulsiva, jestliže osoby, v cizí nemovitost vpadnuvší, projevily buď výslovně, neb daly konkludentním způsobem na jevo úmysl, použití po případě násilí, proti němuž jevil by se jakýkoliv odpor bezvýsledným. Násilí takového rázu vzal nalézací soud na základě průvodního materiálu za prokázáno, vysloviv, že byť i obžalovaní nedopustili se nějakého násilí fysického, jednali s cizí nemovitostí způsobem protiprávním, kterému by se úřednictvo velkostatku marně bránilo, poněvadž situace byla taková, že úřednictvo ani nemohlo pomysliti na nějaký fys. odpor proti protiprávnímu jednání obžalovaných.

K přesvědčení tomuto dlužno se plně přidati, uváží-li se zejména, že proti 5 úředníkům bylo tu dělnictvo velkostatku v počtu 45 osob, které den předtím zastavilo solidárně práci, a přihlíží-li se ku tehdejšímu revolučnímu hnutí, široké vrstvy dělnické zachvátivšímu, s nímž i tento případ byl ve zřejmé souvislosti.

Zákonný znak násilného vpádu dlužno proto považovati za splněný i tehdy, když více osob vespolek zabere nemovitost způsobem, který nedopouští žádné pochybnosti v tom ohledu, že osoby ty jsou odhodlány použíti násilí proti tomu, kdo by se pokusil, jejich svémocnosti klásti odpor. Důsledkem toho je s právního hlediska nerozhodno, že obžalovaní nepoužili skutečného násilí aniž jím hrozili, poněvadž stačí, dali-li svým chováním na jevo, že jsou připraveni eventuelní odpor násilím zlomiti.