Rt 4079/1931
Zavinění řidiče automobilu, nezmírnil-li rychlost na takový stupeň, by se stroj dal v každém okamžiku bezpečně a spolehlivě ovládati, po případě včas zastaviti, ač místní situace to vyžadovala, an jel uzavřenou osadou a měl stížený rozhled, ocitnuv se ve stanici elektrické dráhy za motorovým vozem.

(Rozhodnutí ze dne 20.02.1931 , Zm I 304/30)

Z odůvodnění:
Po věcné stránce namítá stěžovatel, že soud posoudil nesprávně otázku objektivního i subjektivního zavinění v těchto směrech: Nesprávně prý má soud za to, že policejní předpis o zastavení vozidla před stanicí elektrické dráhy, stojí-li v ní vůz, je obligatorní, v pravdě platí jen tam, kde může rušiti manipulaci tramvaje při nástupu a výstupu obecenstva, toho prý v souzeném případě nebylo, any jsou koleje elektrické dráhy těsně u chodníku na levé straně. Zmateční stížnost má za to, že si P. zavinil smrtelný úraz výlučně sám vlastní neopatrností, tím, že vyběhl tryskem z chodníku, 3/4 m před rozjetou elektrickou dráhou, byl setrvačností hnán přímo před auto.

Zastavení vozidla před stanicí elektrické dráhy jest předepsáno policejním dopravním řádem pražským proto, by se zabránilo úrazu obecenstva nastupujícího a zejména vystupujícího z tramvaje, o němž je známo, že se rozchází zpravidla všemi směry, a že je řidič auta, přijíždějícího za elektrickým vozem a projíždějícího dále těsně vedle vozu, nemůže viděti. Že těchto ohledů a předpokladů pro zastavení vozidla obžalovaného v souzeném případě nebylo, rozsudek nezjistil. Nezáleží na tom, což zdůrazňuje zmateční stížnost, že obžalovaný, nemohl svou jízdou rušiti nástupní manipulaci tramvaje proto, že stála u levého chodníku, nýbrž rozhoduje, že, octnuv se ve stanici za motorovým vozem, neměl volný rozhled a nemohl dobře viděti, zda někdo z vystupujících nepřechází na druhou stranu ulice, ač musel s možností toho počítati.

Okolnost, že místo činu je posledním úsekem trati, kde bylo lze předjeti elektrický vůz, aniž by vozidlo překročilo střed silnice, poněvadž se dále směrem k Hradčanům ulice zúžuje na 7 metrů, nemůže omluviti neopatrné jednání obžalovaného, ano se ani v tomto místě nesmí předjížděti způsobem ohrožujícím život, zdraví a tělesnou bezpečnost lidí, jak učinil obžalovaný. Tvrzení, že P. běžel tryskem, ztratil vládu a setrvačností byl hnán do auta, je libovolné, není vzato z obsahu rozsudku. Případné spoluzavinění P-ovo nevylučuje trestní zodpovědnost obžalovaného, stačíť, že obžalovaný svou rychlou a neopatrnou jízdou vyvolal jednu z příčin smrtelného úrazu P-ova, což rozsudek zjišťuje formálně bezvadně.