Rt 4061/1931
Samotný služební poměr mezi zaměstnavatelem a jeho služkou o sobě nestačí k založení poměru k dozoru po rozumu § 132 III. tr. zák.

(Rozhodnutí ze dne 5.02.1931 , Zm I 22/30)
Z odůvodnění:
Stížnost má pravdu, pokud tvrdí, že služební poměr mezi zaměstnavatelem a jeho služkou o sobě nestačí k založení poměru k dozoru po rozumu § 132 III. tr. zák., že služebná je ve smyslu tohoto ustanovení zákona zaměstnavateli k dozoru svěřena jen, je-li mezi ní a zaměstnavatelem poměr obdobný poměru, k němuž poukazuje ono ustanovení trestního zákona slovy "k vychování nebo vyučování", t. j. poměr, z něhož plyne pro zaměstnavatele právo a povinnost dohlížeti na služebnou i co do jejího mravního vývoje, najmě i v tom směru, by se ve věcech pohlavního života neodstala na zcestí, že právo a povinnost dozoru nad služebnou co do jejího mravního vývoje nastává pro zaměstnavatele jen, byl-li osobou k tomu povolanou tímto dozorem pověřen nebo jsou-li tu alespoň zvláštní okolnosti, jež služebnou činí potřebnou zaměstnavatelova dozoru v onom směru, a že jako takové zvláštní okolnosti přicházejí v úvahu zejména mladistvý věk služebné osoby, její nevyspělost tělesná nebo duševní, její osobní povaha, skutečnost, že její rodiče nebo jiné osoby, jímž v prvé řadě náleží pečovati o její mravní vývoj, nemohou na ni dozírati, a jiné.