Rt 4057/1931
I. Dokonaným zločinem vydírání jest již pokus, dáti psychickým násilím cizí vůli směr, jímž by se bez tohoto nátlaku nebrala, není třeba, by vůle ohroženého nátlaku hrozby podlehla a rozhodla se ve směr jí vnucený, by se vnucené rozhodnutí vůle projevilo přiměřeným skutkem (opomenutím) nebo snášením skutku.

II. Nezáleží na tom, zda se vynucené jednání, opomenutí nebo snášení stane ihned po vyhrůžce na místě vyhrůžky, či až později na jiném místě, ani na tom, zda je pachatel přítomen a zúčastněn i při (na) tom, když ohrožená osoba uvádí vnucené jí rozhodnutí vůle ve skutek.

(Rozhodnutí ze dne 3.02.1931 , Zm I 21/30)
Z odůvodnění:
Z výpovědi svědků Emila Š-a a Jana K-a, v rozsudku nereprodukovaných a jen ve výpočtu zdrojů zjišťování zmíněných, dovozuje stížnost, že se stěžovatel vůbec nepletl do jednání o podpisu směnky, jež se stalo druhého dne v hostinci Emila Š-a v K., najmě (rozuměj v tomto hostinci) V-ové nikterak nevyhrožoval, k ničemu ji nenutil a k podepsání směnky činně vůbec nepůsobil. Po stránce skutkové jsou tyto vývody bezpředmětné, neboť rozhodovací důvody rozsudku (o rozsudečném výroku bude, čeho ve směru tom třeba, ještě uvedeno) nezjišťují nic, co by bylo v rozporu s údaji svědků Š-a i K-a, béřou za prokázáno jen (což stížnost nepopírá), že stěžovatel šel s sebou do K., kdež pak v hostinci V-ová směnku podepsala a Janu T-ovi odevzdala, nevyslovují však, že i v hostinci bylo vůbec, najmě pak stěžovatelem V-ové znovu vyhrožováno, nebo že byl vůbec i stěžovatel v hostinci přítomen.

Než, ani nepřítomnost stěžovatele při podepsání směnky nebrání závěru, k němuž dospěl v rozsudku soud z výpovědi V-ové, že nepodepsala směnku dobrovolně, nýbrž pod nátlakem vyhrůžky, kterou donutil stěžovatel den před tím ve Z. V-ovou k podpisu lístku, kterým se zavázala, že podepíše stěžovateli směnku na 6.000 Kč. Oné části vývodů stížnosti- najmě vzhledem na větu, že z neúčasti stěžovatele na jednání o podepsání směnky v K. je zřejmo, že stěžovatel nepůsobil činně k dosažení cíle (vyhrůžky), k vynucení konání (ku podepsání směnky) - lze rozuměti i tak, že jest jí namítáno, že vyhůržky, pronesené stěžovatelem ve Z., nepaplnují skutkovou podstatu zločinu vydírání, ano se uskutečnění účelu vyhůržek (vyhotovení, odevzdání a přijetí směnky) stalo teprve druhý den na jiném místě beze spolučinnosti stěžovatele. Námitka jest pochybena, i když se ponechá stranou, že konáním vynuceným na Aloisii V-ové vyhrůžkou bylo již podepsání řečeného lístku bezprostředně po vyhrůžce na místě vyhrůžky.

Zločinu vydárání dopouští se podle § 98 b) tr. zák., kdo vyhrožuje způsobem a zlem tam uvedeným - je-li vyhrůžka povahy tam naznačené - někomu v úmyslu, by na něm vynutil nějaké konání, bez rozdílu, zda měla vyhrůžka účinek čili nic. Dokonaným zločinem vydírání je tudíž již pokus, dáti psychickým násilím cizí vůli směr, kterým by se vůle ta bez onoho nátlaku nebrala, a není ke splnění skutkové podstaty vydárání zapotřebí dalších složek, najmě, by vůle ohroženého podlehla nátlaku hrozby a rozhodla se ve směr jí vnucený, tím méně, aby vnucené rozhodnutí vůle došlo projevu, a dokonce ne, by se projevilo přiměřeným skutkem (opomenutím) nebo snášením skutku.

Proto nezáleží ani na tom, zda se vynucené jednání, opomenutí nebo snášení stane ihned po vyhrůžce na místě vyhrůžky, či až později na jiném místě, stačí, že jest účelem, po případě i, třebas místně a časově od vyhrůžky odděleným výsledkem vyhrůžky. Posléze jest, ana skutková podstata vydírání nepředpokládá totožnost pachatele s osobou, v jejímž zájmu jest vynucené jednání, opomenutí nebo snášení, lhostejno, zda je pachatel přítomen a zúčastněn i při (na) uskutečnění vyhůržky, při (na) tom, když ohrožená osoba uvádí vnucené jí rozhodnutí vůle ve skutek.

Důsledkem toho byl i zločin vydírání, z něhož jest stěžovatel viněn, dokonán již vyhrůžkami, které pronesl ve Z., a jeho zodpovědnost za zločin ten není dotčena tím, že nebyl přítomen a nespolupůsobil (činně) při událostech, které se staly příštího dne v K., a které převyšovaly skutkovou podstatu vydírání, třebaže bylo jeho účinkem a uskutečněním účelu, za nímž bylo vydírání podniknuto a spácháno.