Rt 4048/1931
Nepozornost řidiče.

Zavinění (§ 335 tr. zák.) nejel-li řidič automobilu za mlhavého počasí, maje stížený rozhled při křižování s protijedoucím autem, s náležitou opatrností, nevěnoval-li dostatečnou pozornost jízdní dráze a přehlédl-li zjevy, nutící ho k zastavení nebo zmírnění jízdy (nepostřehl výstražná znamení a přejel na silnici ležícího zraněného).

(Rozhodnutí ze dne 23.01.1931 , Zm I 46/30)
Z odůvodnění:
Po věcné stránce dovozuje zmateční stížnost, že první soud posoudil nesprávně otázku objektivního i subjektivního zavinění. Nelze s ní souhlasiti, pokud dovozuje, že obžalovaný učinil vše, co za dané situace bylo lze, by předešel srážce. Nestačí k jeho vyvinění, že jel dovolenou rychlostí 20-25 km, což rozsudek připouští, ani, že zmírnil jízdu na 15-18 km a ztlumil světlo, když viděl před sebou na vzdálenost asi 150 kroků auto O-ovo, což soud rovněž zjišťuje, an mu rozsudek dává za vinu, že způsobil smrtelný úraz Dr. B-e a těžké poranění Františka Š-a ne rychlou (o sobě), ale neopatrnou jízdou. Neopatrnost, zakládající trestné zavinění v smyslu § 335 tr. zák. shledává první soud právem v tom, že obžalovaný, jeda za mlhavého počasí, za tmy, se ztlumenými světly, a maje stížený rozhled při křižování s osobním autem O-ovým proti němu jedoucím, tedy za situace, kdy mohl počítati s případnou překážkou - nejel s náležitou opatrností, nevěnoval dostatečnou pozornost jízdní dráze, přehlédl zjevy, nutící ho k zastavení jízdy, neb aspoň k tak vydatnému zmírnění, by mohl ihned zastaviti, najmě, že nepostřehl výstražná znamení cyklisty Š-a, ačkoliv je při náležité pozornosti musel postřehnouti, any je spatřily, jak soud zjišťuje, osoby s ním v autu jedoucí, M., R. i P. První dva totiž viděli, že se cyklista Š. nápadně pohyboval sem tam v jízdní dráze nákladního auta,, P. viděl výstražná znamení Š-ova, slyšel i jeho varovný výkřik "Pozor!". Pokud zmateční stížnost sama připouští, že obžalovaný spatřil světlo cyklisty, sledoval je, avšak ke své omluvě uplatňuje, že nepokládal cyklistu za překážku jízdy, an prý jel středem silnice a oba měli dosti místa, by projeli, přehlíží, že soud zjišťuje, že cyklista nejel, nýbrž šel, veda kolo opatřené rozžatou acetylenovou svítilnou, přímo proti autu obžalovaného, dávaje rukou znamení k zastavení, že šel v prostředku silnice, kde nemá právo chodit, by právě tím řidiče upozornil, by mu to bylo nápadné a by ho tak přiměl k zastavení.

Obžalovaného nemůže tedy omluviti uplatňovaná okolnost, která není vzata z obsahu rozsudku, jenž naopak zjišťuje ze seznání svědků M-a, R-a i obžalovaného samého, že se cyklista choval nápadně, že se pohyboval v jejich jízdní dráze sem tam, což již o sobě obžalovaného zavazovalo ke zvýšené opatrnosti a ukládalo mu podle posudku znalce za povinnost, by osvětlil aspoň na okamžik plnými reflektory cestu před sebou, zmírnil rychlost a zajistil se, by byl pánem rychlosti. To obžalovaný neučinil, pokračoval v jízdě stejnou rychlostí, i když spatřil světlo cyklisty nápadně si počínajícího, i když - ovšem již na vzdálenost pouhých 2 m, jak tvrdí - spatřil na zemi ležící tělo Dr. B-e. I když rozsudek podle znalcova posudku připouští, že obžalovaný pro hluk motoru mohl přeslechnouti varovný výkřik Š-ův, dospěl přece soud z výsledku průvodního řízení k přesvědčení, že obžalovaný mohl aspoň včas postřehnouti znamení, dávaná mu Š-em na vzdálenost asi 30 kroků, tedy nejen světlo jeho svítilny, - kdyby ovšem byl pozorný, jak vyžadovala situace, a že by byl mohl včas učiniti i opatření k zamezení srážky.

Poněvadž právě byl nepozorný, dopustil se trestné nedbalosti. Ve směru subjektivním nejde o to, zda obžalovaný mohl předvídati, že na tmavé, prázdné silnici může ležeti těžce raněný člověk, nýbrž o to, že si za mimořádné situace, kdy znamení a světlo cyklistovo by ho byly nutně upozornily na překážku v jízdě, kdyby byl dbalý, a kdy již (bez ohledu na ležící tělo Dr. B-e) stížený rozhled, mlhavo a tma, křižování s osobním autem obžalovaného zavazovaly ke zvýšené opatrnosti, mohl uvědomiti, že zanedbáním této povinné opatrnosti, vyplývající z nebezpečné situace, může přivoditi nebo zvýšiti nebezpečí pro život, zdraví a tělesnou bezpečnost lidí. Že tomu tak bylo u obžalovaného, rozsudek zjišťuje.