Rt 4047/1931
Pod ustanovení § 4 zákona o úplatkářství spadá i přijetí daru úředníkem (soudní kanceláře) za práci (za provedení zápisů v pozemkové knize a za doručení knihovních výpisů) vykonanou mimo úřední hodiny za účelem urychlení úředního výkonu.

(Rozhodnutí ze dne 22.01.1931 , Zm II 10/31)
Z odůvodnění:
Stížnost neprovádí žádný z těchto dvou důvodů zmatečnosti po zákonu, pokud tvrdí, že tu ve skutečnosti výhody vůbec nebylo, an prý výnos ministerstva sociální péče o stavební záruce musel býti družstvu intimován a musely býti zápisy v pozemkové knize provedeny, jakož i knihovní výpisy doručeny, a obžalovaní, pokud tak učinili, žádnou výhodu družstvu neposkytli. Při tom však stížnost pomíjí důležité zjištění rozsudku, že nešlo jen o Provedení" oněch úředních výkonů, nýbrž, že jejich provedení, vyhotovení a doručení výnosu ministerstva a vyhotovení knihovních výpisů bylo "urychleno". Stížnost dále poukazuje k tomu, že obžalovaní dostali odměnu za mimořádnou práci vykonanou mimo úřední hodiny, najmě i za celou dobu vánočních svátků, a vytýká touto námitkou rozsudku vadu neúplnosti, pokud soud v konečných svých závěrech rozsudkových, kde zjišťuje zavinění obžalovaných s hlediska § 4 zákona o úplatkářství, o této skutečnosti neuvažuje.

Námitce nelze přiznati úspěch, poněvadž za všech okolností, ať již obžalovaní vyřizovali onu věc v úředních hodinách nebo mimo úřad, ať ve všední dny, ať ve svátek, vždy to byla věc úřední, která byla jimi vyřízena, a vždy byl, třebas i mimoúřední činností obžalovaných, přivoděn účinek, že úřední věc byla urychlena a tedy výhoda při úřední věci obžalovanými poskytnuta. Třebaže tedy soud pominul v této souvislosti uvažovati i o tom, že podle údaje zúčastněných osob byly odměny poskytnuty za konání prací v hodinách mimoúředních, nepominul skutečnost pro posouzení přečinu úplatkářství podle § 4 cit. zák. rozhodnou, ano podle zjištěného stavu věci je jisto, že onou mimoúřední činností bylo umožněno poskytnouti výhody při věci úřední, a ana stížnost netvrdí, že snad obžalovaní měli právo na prospěch, který jim byl za to poskytnut.

Pokud jde o obžalovaného Linharda P-a, jest poukázati i na § 41 jedn. ř., podle něhož je úřední povinností soudního činitele, vyříditi naléhavé věci v nepředvídaných případech i mimo úřední hodiny, a nelze u něho nechati ani tu okolnost nepovšimnutou, že i osobním doručením knihovních výpisů, k němuž podle svých úředních povinností ani podle § 41 jedn. ř. nebyl povinen a, jež je další zvláštní výhodou, přispěl k urychlení vyřízení věci. Posléze nelze přehlédnouti ani to, že odměna, již obžalovaní za svou činnost dostali, není nikterak nepatrná.

Z toho je tudíž patrno, že nalézací soud nepochybil ani po stránce právní, podřadiv jednání obžalovaných pod ustanovení § 4 zák. o úplatkářství, a připomíná se v tomto směru, že i úmyslu zákona o úplatkářství, jímž mělo býti dosaženo bezohledného stíhání všech nepřístojností v zákoně naznačených, odpovídá podřadění činů obžalovaných pod skutkovou podstatu § 4 zákona o úplatkářství, ano je na snadě, že, kdyby bylo trpěno přijímání darů ve státní správě za vykonávání úředních prací v hodinách mimoúředních, mohl by protahováním a liknavým vyřizováním prací v hodinách úředních býti přivoděn stav přímo nesnesitelný tak, že by se úřední práce z velké části vyřizovaly v hodinách mimoúředních za úplatky a podle výše úplatků stranami poskytnutých.