Rt 4035/1930
Užitkem ve smyslu § 171 trestního zákona jest již bezprávné přisvojení si disposiční moci nad odcizenou věcí; není třeba, by pachatel odcizenou věc i zpeněžil.

Zpeněžení odcizené věci může po případě naplniti i skutkovou podstatu podvodu, pokud zloděj (prodatel) rozvinul při zpeněžení odcizeného předmětu činnost, vykazující po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu § 197 a následující trestního zákona.

(Rozhodnutí ze dne 30. prosince 1930, Nd I 648/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl podle § 64 trestního řádu v záporném sporu o příslušnost mezi Krajským soudem trestním v Praze a Krajským soudem v Moravské Ostravě k projednání trestní věci proti Františku F-ovi pro zločin krádeže, pokud se týče podvodu, že je příslušným Krajský soud trestní v Praze.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle obsahu spisů spáchal obviněný František F. zločin krádeže podle §§ 171, 173, 179 trestního zákona tím, že dne 21. listopadu 1930 v Moravské Ostravě odňal pro svůj užitek z držení a bez přivolení Jana Ch-y osobití auto a jiné věci v autu se nacházející v hodnotě vyšší 20.000 Kč, a již počátkem listopadu 1930 v Moravské Ostravě z držení a bez přivolení Alfréda G-a různé doklady, vůdčí list, potvrzení o značce a certifikát. Tyto doklady v Moravské Ostravě padělal, by mohl auto zpeněžiti, a přivezl je po krádeži auta dne 23. listopadu 1930 do Příbrami, kde prodával odcizené auto Arnoštu A-ovi za 24.000 Kč. Podle obsahu trestního oznámení přiměla okolnost, že auto bylo prodáváno poměrně lacino a že dokumenty byly přepisovány, A-a k tomu, že o případu vyrozuměl četnictvo. V soudní výpovědi se A. nevyjadřuje o tom, zda mu byly dokumenty obviněným předloženy. Krajský soud trestní v Praze, v jehož obvodu byly předsevzaty první vyšetřovací úkony, odmítl příslušnost, poněvadž by v případě, kdyby byl obviněný A-ovi předložil dokumenty o tom, že jest vlastníkem auta, nebylo lze v tomto jednání shledávati skutkovou podstatu zločinu podvodu, jelikož tímto jednáním měl býti jen zabezpečen výsledek před tím spáchaného jiného majetkového deliktu, krádeže, a získán hmotný prospěch zlodějův. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Podstatným znakem krádeže ovšem jest, by pachatel jednal pro svůj užitek, a musí tedy účelem činu býti zjednání si užitku. Leč užitkem ve smyslu § 171 trestního zákona jest již bezprávné přisvojení si disposiční moci nad odcizenou věcí a nevyhledává se ke skutkové podstatě tohoto zločinu, by pachatel odcizenou věc i zpeněžil. Z toho vysvítá, že zpeněžení odcizené věci může po případě naplniti i skutkovou podstatu podvodu, pokud zloděj (prodatel) rozvinul při zpeněžení odcizeného předmětu činnost, vykazující, po stránce objektivní i subjektivní skutkovou podstatu § 197 a násl. trestního zákona. Muselo by tedy zejména býti zjištěno, že při zpeněžení použil lstivého předstírání, záležejícího ať již v použití padělaných listin nebo v jiném lstivém jednání, které bylo způsobilé klamati poctivého kupitele, a že to učinil v poškozovacím úmyslu, věda například, že i takového kupitele stíhá škodný následek, že musí věc vydati poškozenému majiteli bez náhrady, poněvadž jí nenabyl způsobem uvedeným v § 367 občanského zákoníku. To nelze podle dosavadního výsledku trestního řízení vyloučiti, a jest tu tedy možný reálný souběh, zločinu krádeže a zločinu podvodu nebo pokusu podvodu. Při tomto stavu jest podle odst. 3 § 51 trestního řádu předstížením dána příslušnost Krajského soudu trestního v Praze.