Rt 4032/1930
Jde-li o dvě (zločinné) krádeže, spáchané jednak v oblasti platnosti trestního zákona uherského, jednak v oblasti treastního zákona, platného v tzv. zemích historických, nelze použíti beze všeho sčítací zásady § 173 trestního zákona, popřípadě ani obdobného ustanovení § 335 trestního zákona uherského, nýbrž jest tu i onu krádež posuzovati po rozumu posl. odst. § 51 trestního řádu a podle pátého odstavce § 16 trestného poriadku samostatně podle práva v místě spáchaného činu.

(Rozhodnutí ze dne 23. prosince 1930, Nd II 128/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl v trestní věci proti Janu E-ovi a spol. pro zločin krádeže v záporném sporu o příslušnost mezi Krajským soudem trestním v Brně a Krajským soudem v Trenčíně, že příslušným je Krajský soud trestní v Brně.
Z o d ů v o d n ě n í :
Proti obviněnému Janu E-ovi bylo koncem srpna 1930 zahájeno u Krajského soudu v Trenčíně trestní řízení pro podezření ze zločinu krádeže, spáchané ve společnosti vyloupením pokladny Okresního soudu v Čadci. Proti témuž obviněnému bylo pak v listopadu 1930 zahájeno trestní řízení pro zločin krádeže, spáchaný počátkem listopadu 1930 společně s Martinem Sch-em ke škodě zlatníka S-e v Brně. Jde tudíž o krádeže, spáchané jednak v oblasti platnosti trestního zákona uherského, jednak v oblasti trestního zákona, platného v tzv. zemích historických. Podle posledního odstavce § 51 trestního řádu je shodně s předpisem § 16, posl. odst. trestného poriadku platného na Slovensku stanoveno, že, koná-li se trestní řízení pro trestný čin spáchaný v tuzemsku u jiného soudu, než u soudu místa spáchaného činu, jest užíti ustanovení trestního řádu platného u soudu, u něhož se trestní řízení koná, čin však má býti posuzován a trestán podle trestních zákonů, platných v místě spáchaného činu. Zákon zaujímá zřejmě stanovisko, že pachatel nemá býti po případě zbaven výhod, plynoucích pro něho z předpisů hmotného práva trestního, platných v té které oblasti. Již z tohoto hlediska nelze, při posuzování případu, o nějž jde, použíti beze všeho sčítací zásady § 173 trestního zákona; nelze však se dovolávati ani obdobného ustanovení § 335 trestního zákona uherského, jak činí Krajský soud trestní v Brně, najmě ano toto ustanovení přichází v úvahu jen, není-li žádná ze sbíhajících se krádeží kvalifikována za zločin. Je-li i jen jediná ze sbíhajících se krádeží kvalifikována za zločin podle § 48 trestní novely (§ 334 trestního zákona uherského) nebo podle §§ 336 - 338 trestního zákona uherského, nelze použíti ustanovení § 335 trestního zákona uherského, to tím méně, ana sbíhající se krádež byla spáchána mimo oblast platnosti tohoto zákonného ustanovení. Jest proto každou z obou krádeží, kladených Janu E-ovi za vinu, posuzovati po rozumu posledního odstavce § 51 trestního řádu a 5. odstavce § 16 citovaného trestného poriadku samostatně podle práva platného v místě spáchaného činu, tedy krádež spáchanou v Trenčíně podle trestního zákona uherského, krádež spáchanou v Brně podle trestního zákona. Nejde o dvě krádežná fakta, nýbrž v pravdě o dva samostatné trestné činy. Poněvadž Jan E. i krádež v Čadci i v Brně nespáchal sám, nýbrž ve společnosti spoluzlodějů (v Čadci) a spoluzloděje Sch-eho (v Brně), jde o spojitou trestní věc podle 1 odstavce § 56 trestního řádu a přichází k platnosti druhá věta 2. odstavce tohoto paragrafu v zásadě shodná i s ustanovením § 19 odst. 2 a 3 trestného poriadku, an zločin spáchaný v Brně je zločinem porotním, kdežto pro čin, spáchaný v Čadci, je příslušný Krajský soud v Trenčíně jako soud nalézací. I když proto Krajský soud v Trenčíně předstihl, je příslušným Krajský soud trestní v Brně, poněvadž se příslušnost řídí podle zločinu, náležejícího před soud porotní.