Rt 4013/1930
Na zločinnou kvalifikaci krádeže nelze po případě uznati, směřoval-li úmysl pachatelův jen k odcizení nižší částky a nebyl-li by krádež spáchal, kdyby mu byla vyšší hodnota odcizených věci známa.

(Rozhodnutí ze dne 9. prosince 1930, Zm I 406/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 2. dubna 1930, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171 a 176 II a) trestního zákona, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnosti obžalované, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 9 b) a 10 § 281 trestního řádu, nelze upříti oprávnění ve dvojím směru. Podle nálezu soudních lékařů, přečteného při hlavním přelíčení, udala obžalovaná, že, kdyby to bylo jenom 20 Kč, by la by si to nechala, ale 500 Kč, to by byl veliký hřích. S touto obhajobou musel se soud vypořádati, ana by mohla poukazovati po případě k mírnější kvalifikaci skutku obžalované, a to jen přestupku krádeže podle § 460 trestního zákona, pokud by totiž soud zjistil, že úmysl obžalované určitě směřoval jen k odcizení 20 Kč, a že by krádež nebyla spáchala, kdyby jí vyšší hodnota odcizených věcí byla známa. Soud nesměl pominouti ani další z hlediska § 187 a 188 trestního zákona důležitou skutečnost, k níž poukazuje zmateční stížnost. Poškozená Anna B-ová totiž udala, že obžalovaná, když jí chtěla prohledati kapsy, peněženku odhodila, což svědkyně sama viděla, jenže nepostřehla, kam ji hodila, a že to zjistila teprve, když obžalovaná ukazovala, že peněženka leží v koutě motorového vozu. Beztrestnosti podle § 187 trestního zákona není na závadu, že se náhrada škody stala na naléhání poškozeného, a nevylučuje účinnou lítost ani okolnost, že zloděj odhodil ukradenou věc, stalo-li se tak takovým způsobem, že z jeho jednání vysvítá záměr, dobrovolně napraviti škodu z činu povstalou. Nešlo by však již o účinnou lítost, kdyby pachatel nahradil škodu, vida, že mu nezbývá nic jiného. Vzhledem k těmto právním zásadám bylo povinností soudu, zabývati se blíže i oněmi údaji, týkajícími se navrácení odcizené peněženky, neboť nelze beze všeho vyloučiti - což ovšem bude lze jen po bližším vyjasnění věci z právě naznačených hledisek -, že obžalovaná skutečně vyhověla podmínkám § 187 trestního zákona.