Rt 400/1921
Vybočení z mezí nutné obrany.

( Rozhodnutí Kr I 870/21, 19.03.1921 )
Z odůvodnění:
Nalézací soud zjistil, že mezi obžalovaným a K-em došlo k výstupu tím způsobem, že si nejprve vzájemně nadávali, byli však strážníkem uklidněni, po chvíli se znovu dostali do hádky, při níž obžalovaný K-a udeřil, až upadl, že K. hned vstal a chtěje obžalovanému ránu oplatiti, na něho se hnal, v tom že dostal od obžalovaného ránu do klíční kosti, že obžalovanému na to dal dva políčky, načež že je lidí roztrhli.

Nalézací soud zjistil dále, že, když obžalovaný K-a udeřil, až týž upadl, K. vstal a dle vlastního udání hnal se na obžalovaného, by mu ránu oplatil, že K., jenž byl všeobecně znám jako člověk násilný, což také obžalovaný věděl, v tomto stadiu sám zahájil útok na obžalovaného.

Podle těchto zjištění nalézacího soudu byl sice obžalovaný u výkonu spravedlivé obrany, když útok K-ův odrážel, avšak nejvyšší soud v uvážení, že obžalovaný K-ovi tak mocnou ránu a právě na tak choulostivé místo zasadil, až mu klíční kost přerazil, má za to, že poranění obžalovaným v sebeobraně K-ovi způsobené převyšuje onu míru, jež se mu jako napadenému musela jeviti nutnou k odražení útoku, že obžalovaný vybočil z poděšení a úleku z mezí nutné obrany a odpovídá tudíž obžalovaný za tento čin, o němž již dle přirozených jeho následků, které snadno každý může poznati, mohl seznati, že se jím může způsobiti nebezpečenství tělesné bezpečnosti Antonína K-a.