Rt 3997/1930
Při zločinu zpronevěry v úřadě podle § 181 trestního zákona nesejde na tom, zda pachatel (kancelářský pomocník exekučního soudu) byl podle svých služebních předpisů oprávněn a povinen přijímati peníze (od dlužníků); stačí, že ten, kdo mu peníze dal, takové oprávnění u něho (omylem) předpokládal.

(Rozhodnutí ze dne 8. listopadu 1930, Zm I 580/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 6. května 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry v úřadě podle § 181 trestního zákona a přestupkem padělání veřejné listiny podle § 320 f.) trestního zákona, zrušil tento výrok jako zmatečný a vrátil věc soudu první stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a), b, a 10 § 281 trestního řádu, nelze upříti oprávnění. Stěžovatel byl ve třech případech uznán vinným zločinem zpronevěry v úřadě podle § 181 trestního zákona, přičemž rozsudek zjišťuje, že obžalovaný jako kancelářský pomocník u Okresního exekučního soudu v Praze nebyl sice oprávněn přijímati peníze, ale byl povinen vymáhajícím věřitelům odvésti peníze, které mu byly "takovým způsobem" odevzdány. Jakým způsobem mu byly odevzdány, rozsudek v případech Josefa T-a a Karla Ž-ého nezjišťuje, v případě Antonína Z-y uvádí, že manželka dlužníkova přišla v den před prodejem k exekučnímu soudu a odevzdala obžalovanému příslušné peníze, když se jí nabídl, že může peníze u něho složiti a že vše zařídí, by exekuce byla zrušena.

Zmateční stížnosti jest přisvědčiti, pokud, dovozujíc, že dlužníci podle způsobu výplaty nemohli obžalovaného pokládati za oprávněna přijímati peníze, vytýká tomuto výroku, zmatečnost z hlediska číslo 10 § 281 trestního řádu. Jest ovšem správné, že při zločinu zpronevěry v úřadě podle § 181 trestního zákona nesejde na tom, zda obžalovaný byl podle svých služebních předpisů oprávněn a povinen přijímati peníze od dlužníků, nýbrž že stačí, že ten, kdo mu dal peníze, oprávnění to u něho, třebaže snad omylem, předpokládal; jestiť důvodem trestnosti podle § 181 trestního zákona okolnost, že pachatel porušil svým činem zvláštní a zvýšenou důvěru, kterou mu proti jiným propůjčuje jeho veřejný úřad. Leč právě tuto pro přísnější kvalifikaci podle § 181 trestního zákona rozhodnou okolnost, zda mu řečené osoby peníze vyplatily v předpokladu, že je k jich přejímání mocí svého úřadu oprávněn, rozsudek, jak shora dovozeno, nezjišťuje, ano ohledně T-a a Ž-ého vůbec není uvedeno, kde, kdy a za jakých předpokladů mu byly peníze odevzdány, a skutečnost, že v případě Z-y peníze mu svěřeny byly "u exekučního soudu", ještě nevylučuje, že mu nebyly odevzdány za onoho předpokladu. Podle zjištění rozsudku byla by tedy možná i kvalifikace podle mírnějšího ustanovení § 183 trestního zákona, a jest proto rozsudek právně mylným, pokud na tomto nedostatečném podkladě podřadil čin skutkové podstatě § 181 trestního zákona.