Rt 399/1921
Zločinu přijímání darů ve věcech úředních (§ 104 tr. zák.) může se dopustiti též úředník, jenž nerozhoduje sice bezprostředně o veřejných záležitostech, nýbrž pouze rozhodnutí věcně připravuje nebo při něm spolupůsobí. Po stránce subjektivní stačí vědomí úředníka, že mu súčastněná strana poskytuje nebo slibuje výhodu, by úřad svůj správně nebo rychleji vykonával.

( Rozhodnutí Kr I 700/20, 19.03.1921 )
Z odůvodnění:

Dle zjištění rozsudku byl obžalovaný jako tajemník okresní politické správy v T. referentem v záležitostech sprošťování služby vojenské a domobranecké a jako takový zaváděl o každé žádosti za sproštění obvyklé šetření četnictvem, sám však nikdy nerozhodoval samostatně, nýbrž předkládal žádost, jím připravenou, okresnímu hejtmanovi neb jeho zástupci, kteří ji zkoumali a když ji shledali správnou, předkládali ji vyšším úřadům k rozhodnutí.

Tento zjištěný skutkový děj opodstatňuje úplně zákonný znak "rozhodování veřejných záležitostí". Zákon nevyžaduje nikterak, by úředník musel přímo sám rozhodovati o veřejné záležitosti. Tím, že v § 104 tr. zák. jest před slovy "rozhodování o veřejných záležitostech" použito předložky "při" dává se na jevo, že zločinu přijímání darů ve věcech úředních může se dopustiti nejen úředník, který o veřejných záležitostech bezprostředně rozhoduje, nýbrž také ten, který rozhodnutí věcně připravuje, neb při něm spolupůsobí, byť i jen vyšetřováním a připravováním podkladů, potřebných k takovému rozhodnutí. Podstatnou známkou jest vždy, by tu byla účast při vyřizování nebo výkonu dotyčného vyřízení.

Skutková povaha dle prvé věty § 104 tr. zák. je dána již tehdy, když úředník ví, že nějaká súčastněná strana mu poskytuje neb slibuje výhodu, by svůj úřad správně neb rychleji vykonával, a když výhodu tu neb slib ten přijme.