Rt 3967/1930
Přečin podle § 335 trestního zákona jest deliktem ohrožujícím, k němuž se nevyhledává, by pachatel předvídal určitý účinek; stačí předvídatelnosti ohrožení.

Otázka příčinné souvislosti jest znakem objektivním, při němž pudle zásad § 134 trestního zákona stačí k přičítatelnosti výsledku, nastal-li výsledek jen pro nahodilé okolnosti, za nichž byl čin spáchán.

Nezbytným předpokladem pro přičítatelnost určitého výsledku podle § 335 trestního zákona ve spojitosti s § 134 trestního zákona jest bezvadné zjištění primární otázky pachatelova zavinění.

Zapálení benzinu není vždy jednáním z hlediska § 335 trestního zákona závadným.

(Rozhodnutí ze dne 16. října 1930, Zm I 923/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 27. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 trestního zákona; zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc prvnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnosti obžalovaného nelze upříti oprávnění. Napadený rozsudek zjišťuje příčinnou souvislost mezi neopatrným jednáním obžalovaného a účinkem, smrtí Matěje Z-y, opíraje se o úvahu, že krátce po zapálení kaluže benzínu obžalovaným začaly hořeti na Z-ovi šaty, a prohlašuje, že pro otázku viny je nerozhodné, zda obžalovaný věděl, že Z. jest polit benzinem. Při tomto výroku vychází soud zřejmě z právního předpokladu, v podstatě správného, že přečin § 335 trestního zákona jest deliktem ohrožujícím, k němuž se nevyhledává, by pachatel předvídal určitý účinek, nýbrž stačí jen předvídatelnost ohrožení, a že otázka příčinné souvislosti jest znakem objektivním, při němž podle zásad § 134 trestního zákona stačí k přičítatelnosti výsledku, nastal-li výsledek jen pro nahodilé okolnosti, za nichž byl čin spáchán. Leč z tohoto předpisu též vysvítá, že nezbytným předpokladem pro přičítatelnost určitého výsledku podle § 335 trestního zákona ve spojitosti s § 134 trestního zákona jest, že primerní otázka pachatelova zavinění je bezvadně zjištěna, v souzeném případě, že po stránce objektivní musí býti bezvadně zjištěno, že výsledku předcházelo neopatrné jednání, které bylo způsobilé ohroziti právní statky uvedené v § 335 trestního zákona. Toto ohrožující jednání spatřuje soud zřejmě v tom, že obžalovaný poblíže různých osob, najmě v blízkosti Matěje Z-y, zapálil v hostinské místnosti kaluž benzínu, o němž znalec seznal, že "jest snadno zápalný a že jeho hořlavost postupuje velkou rychlostí a dravostí, a že zasahuje místa, kde se ho jeví i nejmenší stopy". Těmito úvahami vyslovuje se soud zcela všeobecně jen o nebezpečných vlastnostech benzínu vůbec, leč nelze tvrditi, že zapálení benzínu vůbec a za všech okolností lze pokládati za jednání z hlediska § 335 trestního zákona závadné, nýbrž jest vždy zkoumati, zda podle okolností, za nichž se stalo, bylo způsobilé ohroziti tělesnou bezpečnost lidí. V příčině této konkrétní, individuální způsobilosti neobsahuje rozsudek žádné zjištění, a nelze je spatřovati v úvahách rozsudku, nesoucích se k tomu, že obžalovaný, třebaže si nebyl vědom, aspoň se domníval neblahých účinků svého jednání, ana se těmito vývody zjišťuje jen po subjektivní stránce vědomá či nevědomá culpa, což však jest bezvýznamné, pokud není otázka objektivní způsobilosti činu, přivoditi nebezpečí pro tělesnou neporušenost lidí, přesně a bezvadně vyřešena. Právem vytýká stížnost rozsudku, že ve směru objektivním neuvažuje vůbec o tom, jak dlouho plamen hořel, zda zůstal omezen na místo, kde byla skvrna asi "velikosti dvou dlaní", či zda se plamen snad šířil po podlaze a kam se šířil, a, co hlavně tu padá na váhu, kde a v jaké vzdálenosti od kaluže stály přítomné osoby, když obžalovaný zapálil. Tu se soud musel zabývati okolností, že obžalovaný přítomné vyzval, by se vzdálili; musel zjistiti, jak daleko od kaluže stáli, a musel se vypořádati s důležitou skutečností, že se nikomu z nich, ani obžalovanému, jenž kaluž zapálil, nic nestalo. Z tohoto hlediska musel soud věc zkoumati a zjistiti, jak daleko stál Z. od plamene, zda v takové vzdálenosti, jako ostatní přítomní, jimž se nic nestalo, či blíže nebo dále (stížnost dokonce tvrdí, že stál "nejdále") a řešiti pak otázku, zda tu šlo, nehledíc k tomu, že Z. měl šaty nasáklé benzínem, - v kterémžto směru není zjištěno, že to obžalovaný věděl neb si při průměrné dbalosti mohl uvědomiti, - objektivně o čin, způsobilý ohroziti tělesnou bezpečnost lidí. Pokud by soud zodpověděl tuto otázku záporně, odpadl by tím nezbytný předpoklad pro přičítání výsledku podle zákonných pravidel § 134 trestního zákona o příčinné souvislosti, a zbývalo by pak jen zabývati se - jak již naznačeno - otázkou, zda snad bylo obžalovanému známo nebo při potřebné dbalosti mohlo býti známo, že Z. má šaty polité benzínem, a z tohoto nového zorného úhlu pak řešiti samostatně zavinění podle § 335 trestního zákona.