Rt 3922/1930
Nejde o tento, nýbrž o onen zločin, mrštil-li pachatel pivní sklenicí přímo po jedné z peroucích se osob v úmyslu, by ji zasáhl, a udeřiv ji sklenicí do hlavy, poranil jí oko tak, že ji muselo býti operativně vyjmuto.

(Rozhodnutí ze dne 23. srpna 1930, Zm I 517/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského jako porotního soudu v Plzni ze dne 10. května 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 85 písm. b) trestního zákona, nařídil však podle § 362 trestního řádu mimořádnou obnovu trestního řízení ve prospěch obžalovaného, zrušil rozsudek porotního soudu ve výroku o vině, ve výroku o trestu i ve výrocích s ním souvisejících a uznal obžalovaného vinným, že dne 8. září 1929 v hostinci Josefa S-a v Č. proti Františku Z-ému ne sice v úmyslu, by ho usmrtil, ale přece v jiném nepřátelském úmyslu jednal takovým způsobem, že z toho vzešlo Františku Z-ému o sobě těžké uškození na těle, spojené s přerušením zdraví a s nezpůsobilostí k povolání, trvající aspoň 20 dní, a způsobeno mu stálé zeslabení zraku, čímž spáchal zločin těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 písm. a) trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Při poradě o zmateční stížnosti vzešly však zrušovacímu soudu závažné pochybnosti o správnosti skutečností, na nichž spočívá výrok rozsudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85 b) trestního zákona. Tento výrok předpokládá, že obžalovaný dne 8. září 1929 v S-ově hostinci v Č., mrštiv pivní sklenicí o zeď, zlomyslně poškodil cizí majetek, přičemž z toho mohlo vzejíti nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí a také povstal těžký úraz Františka Z-ého, zeslabení zraku. Základem tohoto skutkového zjištění porotního soudu, spočívajícího na kladném zodpovědění I. eventuální otázky, je zřejmě výpověď obžalovaného při hlavním přelíčení, kde obžalovaný, odchýliv se od dřívějších výpovědí, udal, že, když se v sále strhla rvačka a když viděl, že tam bijí jeho bratra, měl o něho strach, proto vzal sklenici a hodil ji na zeď nad rváče, zamýšleje tím, by je sklo trochu "pokropilo" a by tak byli zastrašeni. Sklenici hodil na zeď nad ně, střepiny se rozlétly a viděl prý, jak rváčům vlétly na záda. Že Z-ému způsobil zranění, obžalovaný při hlavním přelíčení s určitostí popřel. Když pak porotní soud vzhledem k této nové obhajobě obžalovaného dal porotcům vedle hlavní otázky na zločin těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 a) trestního zákona i eventuální otázku na zločin veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85 b) trestního zákona, odpověděli porotci záporně na hlavní otázku, naproti tomu kladně na eventuální otázku, domnívajíce se patrně mylně - stejně jako obhájce obžalovaného, který souhlasil s otázkami a tudíž i s řečenou otázkou eventuální, - že čin, na který zněla tato eventuální otázka, spadá pod pojem trestného skutku stíhaného mírnějším neb aspoň ne přísnějším trestem než čin, který byl předmětem otázky hlavní.

Leč podle názoru zrušovacího soudu jsou skutečnosti, na nichž spočívá výrok porotního soudu, odsuzující obžalovaného pro zločin veřejného násilí podle § 85, b) trestního zákona, zřejmě nesprávné, odporujíce nejen původnímu opětovnému doznání obžalovaného, nýbrž i seznáním svědků Bedřicha P-y a Václava U-e. Doznalť obžalovaný před vyšetřujícím soudcem výslovně a bez výhrady, že tehdy Z-ého zranil on, že po něm hodil sklenici úmyslně, by ho zasáhl a že skutečně také sklenice, kterou po něm úmyslně hodil, ho zasáhla a způsobila mu zranění popsané soudními lékaři. Netušil prý, že rána tak osudně dopadne, chtěl docíliti jen toho, by Z. nešel na jeho bratra. Odchylnou dřívější výpověď, ve které chtěl věc vylíčiti jako zranění neúmyslné, obžalovaný při tom výslovně odvolal, dodav, že nynější doznání činí podle pravdy a upřímně. Stejně se obžalovaný doznal při sčelení se svědkem Václavem U-em. Tato výpověď obžalovaného je podporována výpovědí svědka Bedřicha P-y, který udal, že hleděl hned na místě zjistiti pachatele a tu že mu souhlasně přítomní lidé označovali za pachatele obžalovaného, - najmě však svědeckou výpovědí Václava U-e, který i před vyšetřujícím soudcem i při hlavním přelíčení souhlasně udal, že viděl určitě, jak obžalovaný praštil Z-ého do oka, přičemž byla sklenice mířena přímo na Z-ého, který seděl proti obžalovanému. Uváživ tyto důležité okolnosti, jež vyšly najevo v trestním řízení, nepokládá zrušovací soud za správné skutkové zjištění porotního soudu, že obžalovaný mrštil pivní sklenicí o zeď a že tak zlomyslně poškodil cizí majetek, přičemž z toho mohlo vzejíti nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidskou a povstal těžký úraz Františka Z-ého, nýbrž pokládá za bezpečně zjištěno, že obžalovaný mrštil sklenici přímo po Z-ém v úmyslu, by ho zasáhl, tedy v úmyslu nepřátelském, jak jej předpokládá zločin těžkého uškození na těle podle § 152 trestního zákona, a že sklenice skutečně udeřila Z-ého do hlavy a způsobila mu tak těžké poranění levého oka, že mu oko muselo býti operativně vyjmuto. Ježto pak vzešlo z jednání obžalovaného Františku Z-ému o sobě těžké ublížení na těle, spojené s přerušením zdraví a s nezpůsobilostí k povolání; trvající čtyři týdny, a ježto poškozenému bylo způsobeno stálé zeslabení zraku (ztráta oka), naplňuje toto jednání i po objektivní i po subjektivní stránce všechny známky skutkové podstaty zločinu těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 a) trestního zákona.

Rozsudek porotního soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85 b) trestního zákona, zakládá se tudíž na nesprávných skutkových okolnostech, najmě pokud jde o zlý úmysl pachatelův. Ježto pak tento zločin je podle první trestní sazby druhého odstavce § 86 trestního zákona, použité porotním soudem při vyměření trestu, ohrožen těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, kdežto na zločin těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 a) trestního zákona, jímž měl býti obžalovaný podle oněch správných skutkových okolností uznán vinným, je podle § 156 trestního zákona stanovena trestní sazba těžkého žaláře mezi pěti a deseti lety, tedy sazba mírnější, než které bylo porotním soudem při vyměření trestu použito, užil nejvyšší soud jako soud zrušovací práva jemu podle § 362 trestního řádu příslušejícího a povolil za souhlasu generální prokuratury mimořádnou obnovu trestního řízení na prospěch obžalovaného, a to tak, že zrušil, rozsudek porotního soudu a vynesl ihned nový rozsudek, jímž se obžalovaný uznává vinným zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152, 156 a) trestního zákona a jímž se trestá podle mírnější sazby § 156 trestního zákona.