Rt 3915/1930
Podle § 5 trestního zákona jest zodpovědným i tzv. intelektuální pomocník.

Spoluvina jest všeobecnou formou trestného provinění, která má platnost při všech deliktech, u nichž není stanovena výminka nebo nepřekáží tomu zvláštní povaha činu.

(Rozhodnutí ze dne 24. července 1930, Zm I 274/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského trestního soudu v Praze ze dne 5. března 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 5 trestního zákona a §§ 32, 58 I čís. 7 zákona ze dne 29. března 1920, čís. 123 sb. z. a n.
Z o d ů v o d n ě n í :
Podle zjištění nalézacího soudu prohlásil obžalovaný, obecní starosta v Z., dne 27. října 1929, v den voleb do Poslanecké sněmovny, v hostinci Rudolfa V-y na opětovné dožádání přítomných hostí, že by hostinský mohl dáti každému hostu dvě sklenice piva, a takto radou a poučením nastrojil čepování piva V-ou. Proti rozsudku odsuzujícímu obžalovaného pro přečin podle § 5 trestního zákona a §§ 32, 58 I č. 7 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. uplatňuje zmateční stížnost předně zmatek podle čís. 9 a § 281 trestního řádu proto, že obžalovaný neměl práva dávati hostinskému příkaz k nalévání piva a ani jej prý nedával, že V. pivo čepoval pod nátlakem hostů a že by to byl činil i kdyby obžalovaný neužil slov jemu za vinu kladených. Než stížnost opouští skutkový předpoklad nalézacího soudu, jenž výslovně zjišťuje, že obžalovaný byl původcem toho, že hostinský počal pivo čepovati, a není proto provedena po zákonu. Ostatně by ani nerozhodovalo, že snad hostinský byl již bez toho k čepování rozhodnut, poněvadž podle § 5 trestního zákona jest zodpovědným i tzv. intelektuální pomocník (sb. n. s. č. 2106, 2176, Finger I. 1912 str. 531 a 541). Číselně podle čís. 10, ve skute čnosti však rovněž z hlediska čís. 9 a) § 281 trestního řádu namítá zmateční stížnost dále, že podle doslovu § 58 zákona z 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. činnost obsažená v § 5 trestního zákona není tu vůbec trestnou, jednak prý proto, že zákon sice výslovně prohlašuje pokus za trestný, nikoliv však i svádění k činu (argumentum a contrario), jednak prý vzhledem k zásadě čl. IV. uvozovacího zákona k trestnímu zákonu, která vylučuje obdobu při posuzování trestnosti jednání.

Stížnost jest na omylu. Výslovné prohlášení pokusu za trestný má význam výhradně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus vzhledem k ustanovení § 65 odst. 2 uherského trestního zákona a jest tudíž v souzeném případě argumentum a contrario nemístné. Článku IV. uvozovacího zákona k trestnímu zákonu nelze se tu dovolávati proto, že spoluvina jest všeobecnou formou trestného provinění, která má platnost při všech deliktech, u nichž není výslovně stanovena výminka nebo nepřekáží tomu zvláštní povaha činu (§§ 5 a 239 trestního zákona).