Rt 3888/1930
Skutková podstata zločinu podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona nepředpokládá nutně, by bylo již zahájeno řízení vedoucí k nucenému uspokojení věřitelů; v úvahu přicházejí i věřitelé, kteří na odstraněných předmětech neměli práva zástavního.

(Rozhodnutí ze dne 31. května 1930, Zm I 886/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Jičíně ze dne 16. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Pravda je, že předpoklad rozsudku, že všechny věci uvedené v zájemním protokole byly zabaveny ve prospěch všech věřitelů, není správný a neodpovídá částečně spisům. Leč tento rozpor nedotýká se podstaty věci. Z hlediska zákona je rozhodné jen, že obžalovaný s oněmi věcmi, tvořícími součást jeho jmění, naložil způsobem příčícím se zákonu a že tak části svých věřitelů znemožnil, by hledali a našli buď úplné neb aspoň částečné uspokojení z oněch věcí, najmě ana skutková podstata § 205 a) trestního zákona ani nepředpokládá nutně, by bylo již zahájeno řízení k nucenému uspokojení věřitelů. Nezáleží proto pro přičitatelnost na tom, že obžalovaným odstraněná mouka nebyla pro některé věřitele vůbec exekučně zabavena. Tvrzení stížnosti, že některé předměty v zájemném protokole sepsané nelze považovati za zabavené z toho důvodu, že exekuce na ně prvními věřiteli vedené byly zrušeny, neodpovídá spisům. Vycházíť z příslušných exekučních spisů, že bylo podle §§ 200 čís. 3 a 282 exeskučního řádu zrušeno jen řízení prodejové. Ostatně se podle § 205 a) trestního zákona nevyžaduje ani nutně, by bylo v běhu již řízení vedoucí k nucenému uspokojení věřitelů, takže v úvahu přicházejí i věřitelé, kteří na odstraněných předmětech neměli práva zástavního.