Rt 3873/1930
Skutková podstata zpronevěry vyžaduje kromě jiného po stránce subjektivní vědomí pachatelovo o tom, že věc, kterou za sebou zadržuje nebo sobě přivlastňuje, byla mu svěřena, najmě, že mu bylo zboží dáno jen do prodejní komise a že tedy, rozprodav je a podržev si za ně výtěžek, protiprávně za sebou zadržel a si přivlastnil věc mu svěřenou.

Okolnost, že v účtě byla i daň z obratu, může po případě nasvědčovati tomu, že pachatel přes ústní ujednání mohl míti za to, že zboží takto účtované bylo mu prodáno na pevno a nikoliv dáno jen do komise.

(Rozhodnutí ze dne 15. května 1930, Zm I 762/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Liberci ze dne 14. srpna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinen zpronevěry podle § 183 trestního zákona, zrušil však podle § 290 trestního řádu rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Přezkoumav napadený rozsudek podle § 290 trestního řádu, shledal zrušovací soud, že bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně použito ve směru stížností neuplatňovaném. Skutková podstata zpronevěry vyžaduje kromě jiného po stránce subjektivní vědomí pachatelovo o tom, že věc, kterou za sebou zadržuje nebo sobě přivlastňuje, byla mu svěřena. Bylo proto na soudu prvé stolice, by se i touto otázkou obíral a zjistil, zda si byl obžalovaný vědom, že mu bylo zboží dáno jen do prodejní komise a že tedy, rozprodav je a podržev si za ně výtěžek, protiprávně za sebou zadržel a si přivlastnil věc mu svěřenou. Po této stránce neobsahuje však rozsudek nalézacího soudu zjištění a, uznal-li obžalovaného přes to vinným zločinem zpronevěry, zavinil tím zmatečnost razsudku podle čís. 9 a) § 281 trestního řádu, k níž jest hleděti z úřední moci (§ 290 trestního řádu). Bylo proto zrušiti jeho rozsudek a vrátiti mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl, při čemž mu bude přihlížeti i k tomu, že v účtu ze dne 10. prosince 1921 o zboží odebraném obžalovaným od Rudolfa H-a, byla i dvouprocent ní daň z obratu, kterážto okolnost by po případě svědčila tomu, že obžalovaný přes zjištěné ústní ujednání s Rudolfem H-em mohl míti za to, že zboží takty účtované bylo mu prodáno na pevno a nikoliv dáno jen do komise.