Rt 3867/1930
Jest vyloučeno, by týž trestný čin byl spáchán úmyslně (§ 197 trestního zákona, § 205 a) trestního zákona) a při tom i z nedbalosti (§ 486 trestního zákona).

Pokud jest možný a pokud jest vyloučen reálný souběh přečinu úpadku z nedbalosti se zločinem podvodného úpadku.

(Rozhodnutí ze dne 10. května 1930, Zm I 482/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 22. dubna 1929, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §§ 183, 184 trestního zákona, zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 trestního zákona a podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona a přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 1, 2 a 3 trestního zákona, zrušil však podle § 290 trestního řádu výrok napadeného rozsudku, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 trestního zákona, podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona a přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 1, 2 a 3 trestního zákona jako zmatečný, důsledkem toho zrušil i výrok o trestu a výroky s tím související a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní v rozsahu zrušení znova jednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Rozsudek nalézacího soudu trpí podstatnou vadou po stránce hmotně-právní. Stěžovatelka byla uznána vinnou zločinem podvodu (§§ 197, 200, 203 trestního zákona) a zločinem podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona. Základním společným znakem obou těchto zločinů jest, že závadná činnost musí býti předsevzata úmyslně. Stěžovatelka byla však kromě toho uznána vinnou i přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 trestního zákona, který svou povahou jest deliktem kulposním. Při tom se rozsudek opírá v odsuzující části pro přečin úpadku z nedbalosti právě o ty skutky obžalované, které podřadil pod skutkovou podstatu zločinu podvodu, o získání úvěru v případě Marty Lvové a Marka S-y. V tom jest základní právní rozpor rozsudku, neboť je vyloučeno, by týž trestný čin byl spáchán úmyslně a při tom i z nedbalosti a z lehkomyslnosti. Tyto dva výroky jsou proto z hlediska § 290 trestního řádu neudržitelné a musil proto býti zrušen i odsuzující výrok pro přečin podle § 486 čís, 1 trestního zákona, a vzhledem k úzké souvislosti mezi tímto přečinem a přečinem podle § 486 čís. 2 a 3 trestního zákona pokud se týče zločinem podle § 205 a) trestního zákona (§§ 288 druhý odstavec, 289 trestního řádu) celý soubor odsuzujících výroků. Není sice zásadně vyloučen reálný souběh přečinu úpadku z nedbalosti se zločinem podvodného úpadku podle § 205 a) trestního zákona, pokud jest ten který delikt opodstatněn různými samostatnými skutky spáchanými za různých zcela odlišných příležitostí. Leč právě v tom směru jsou tu vážné pochybnosti ohledně rozsudkových zjištění. Tak jest uvedeno pod bodem 4. rozhodovacích důvodů, že obžalovaná přivodila svou neschopnost platiti lehkomyslným a nepřiměřeným používáním úvěru od Marty L-ové a Marka S-y, což znamená, nehledíc k neudržitelnosti tohoto výroku z hledisek shora uvedených, že spáchala přečin podle § 486 čís. 1 trestního zákona v květnu až v červenci 1927. V odstavci následujícím se pak pojednává o přečinu podle § 486 čís. 2 trestního zákona, který předpokládá již nastavší neschopnost platební a vědomí dlužníka o této neschopnosti, a uvádí se, že obžalovaná již v říjnu 1926 nebyla schopna dostáti svým závazkům, věděla o tom, přesto však dělala nové dluhy. Srovnají-li se oba tyto výroky, jest patrno, že se rozsudek jasně nevyslovuje o tom, kdy se vlastně obžalovaná stala neschopnou platiti, jakými činy tomuto okamžiku předcházejícími si tuto neschopnost nedbale přivodila, kdy si ji uvědomila a kdy pak následovaly skutky závadné z hlediska čís. 2 § 486 trestního zákona. Tyto rozpory a nejasnosti vrhají své stíny i na skutkovou podstatu zločinu podvodného úpadku § 205 a) trestního zákona, jejž za tohoto stavu věci nelze odděliti od ostatního obsahu rozsudku; musil proto býti zrušen i tento výrok stejně jako odsuzující výrok pro § 486 čís. 3 trestního zákona, jenž samostatné jsoucnosti nemá, tvoře jen kvalifikační moment před chozích skutkových podstat § 486 čís. 1 a 2 trestního zákona.