Rt 386/1921
I. "Ukrývání" jest již v tom, bylo-li majiteli kradené věci i jen ztíženo, dosíci vědomosti o věci a jí znovu nabýti.

II."Převedením na se" rozumí se nabytí moci nad ukradenou věcí, by ji bylo používáno ať ku prospěchu vlastnímu, či pro předchozího pachatele.

( Rozhodnutí Kr I 419/20, 03.03.1921 )
Z odůvodnění:

Zákonnému pojmu ukrývání odpovídá každá činnost, která, odnímajíc ukradenou věc možnosti, by byla pozorována jinými, je určena a způsobilá k tomu, by oprávněnému byla odňata, či stížena možnost zvěděti, kde se ta věc nachází, a by mu bylo zároveň znemožněno nebo aspoň znesnadněno znovunabytí moci nad ní.

Převedením na se pak rozumí se nabytí moci nad ukradenou věcí k tomu cíli, by jí bylo používáno ať ku prospěchu vlastnímu či předchozího pachatele.

Nepředpokládá tedy pojem ukrývání nezbytné, by majiteli kradené věci bylo naprosto znemožněno se o věci dozvěděti a jí opět nabýti, což ostatně ve většině případů nelze provésti vůbec anebo jen velmi nesnadno, stačí naopak, bylo-li mu dosažení vědomosti o věci na její znovunabytí i jen stíženo.

V daném případě k tomu postačuje, že pachatel ukradené plachetky u sebe měl v S., když odcizil je v C. používal jich k jinému účelu, než vlastník, což mohlo napomoci k tomu, že došlo ke změně jejich vzhledu a tím ke stížení a vypátrání. Nerozhodno jest, že v S. pachatel plachetky neskrýval a například v okně je větral.