Rt 3857/1930
Předmětem poměru komisionářského mohou býti věci zastupitelné i nezastupitelné, zužívatelné (spotřebitelné) i nezažívatelné (nespotřebitelné).

Jde o zpronevěru, naložil-li komisionář s výtěžkem za prodané zboží jinak než jeho odevzdáním komitentovi.

(Rozhodnutí ze dne 26. dubna 1930, Zm II 362/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Opavě ze dne 16. listopadu 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zpronevěry podle § 461 (183) trestního zákona. Zároveň se usnesl nejvyšší soud jako soud zrušovací v zasedání neveřejném, že se podle § 362 odst. 1 trestního řádu nařizuje mimořádná obnova ve prospěch obžalovaného; rozsudek odsuzující tohoto obžalovaného pro přestupek zpronevěry podle § 461 trestního zákona se zrušuje ve výroku o vině na tomto přestupku, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích souvisejících a věc se vrací nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost namítá, že rozsudek zneuznává podstatu komisionářského poměru, který prý může býti smluven jen ohledně zboží, prodávaného "v určitých jednotkách (in gewissen Einheiten)", nikoliv u kávy, která se prodává ve kvantech zcela nepatrných, a u předmětů spotřebních vůbec. V podstatě jde tu o námitku, že poměr komisionářský je vyloučen ohledně věcí zastupitelných vůbec a ohledně věcí zužívatelných zvlášť. Námitce nelze přiznati oprávnění, neboť trestní zákon, který v §§ 181 a 183 označuje za předmět zpronevěry jen všeobecně "statek" někomu svěřený, nečiní rozdílu mezi věcmi zastupitelnými a nezastupitelnými, pokud se týče zužívatelnými (spotřebitelnými) a nezužívatelnými (nespotřebitelnými) tak, že předmětem poměru komisionářského a věcí svěřenou mohou býti i věci tohoto druhu.

Podstatou obchodu komisionářského jest arci prodej zboží daného do komise komisionářem tak, že prodej o sobě nemůže naplniti zákonný pojem "zadržení za sebou" nebo "přivlastnění si zboží; o zpronevěru jde tu teprve, naložil-li komisionář s výtěžkem za ně strženým jinak, než jeho odevzdáním komitentovi. O obžalovaném rozsudek zjišťuje způsobem zmateční stížností vůbec nenapadeným, že výtěžku za komisní zboží ve fakturované výši 672 Kč a 216 Kč J-ovi neodvedl, nýbrž si jej ponechal, tudíž podle rozsudkového výroku jej za sebou zadržel a si přivlastnil. Toto zjištění opravňovalo nalézací soud ve spojení s dalšími skutkovými zjištěními rozsudkovými k závěru, že si obžalovaný byl i vědom bezprávnosti svého jednání, že tedy jeho čin zakládá i subjektivní skutkovou podstatu přestupku zpronevěry.