Rt 3850/1930
Pro skutkovou podstatu zločinu dvojženství podle § 206 trestního zákona jest nerozhodným, zda druhé manželství jest (bez ohledu na překážku manželského svazku) neplatným ještě z jiného důvodu; stačí, byla-li při uzavření druhého manželství dodržena zevnější forma sňatku.

Oklamání příslušných veřejných činitelů jest jen prostředkem k dosažení zapovězeného účelu (uzavření druhého manželství); jest odsouzením pro zločin § 206 trestního zákona vyčerpáno a nelze v něm spatřovati souběžný přestupek podvodu podle § 205, 461 trestního zákona.

Paragraf 208 trestního zákona nevyžaduje pro použití vyšší sazby, by se pachatel výslovně vydával za svobodného, stačí, že svůj manželský stav zatajil.

(Rozhodnutí ze dne 24. dubna 1930, Zm I 885/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Jičíně ze dne 21. září 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem dvojženství podle § 206 trestního zákona přestupkem podvodu podle §§ 461, 197, 205 trestního zákona, pokud napadla odsouzení obžalovaného pro zločin dvojženství podle § 206 trestního zákona. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti, pokud čelila proti odsouzení obžalovaného pro přestupek podvodu podle §§ 461, 197, 205 trestního zákona, zrušil napadený rozsudek v tomto odsuzujícím výroku jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících jako zmatečný, a zprostil obžalovaného podle § 259 čís. 3 trestního řádu z obžaloby pro tento přestupek, jehož se prý dopustil tím, že dne 7. října 1928 v N. P. lstivě předstíraje, že jest svobodný a že není při něm překážek manželství, a podepsav o tom protokol, uvedl v omyl faráře církve československé Františka L-a, kterýmžto omylem stát na svém právu upravovati poměry sňatků, škodu utrpěti měl a také skutečně utrpěl, an František L. obžalovaného oddal s Marií J-ovou.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost jest odůvodněna, pokud z důvodu čís. 9 a) § 281 trestního řádu napadá rozsudek proto, že byl obžalovaný kromě zločinu podle § 206 trestního zákona uznán vinným i přestupkem podvodu, poněvadž se faráři československé církve, před nímž byl druhý sňatek uzavřen, vydával za svobodného, prohlásil, že není u něho překážek manželství, a podepsal o tom protokol, poškodiv prý tím stát na jeho právu upravovati poměry sňatků. Stěžovatel poukazuje k tomu, že skutková podstata zločinu dvojženství předpokládá, by byl druhý sňatek uzavřen za předepsaných obřadností před osobou k tomu podle zákona oprávněnou, že proto každý pachatel při uzavírání druhého sňatku musí dotyčnou osobu oklamati prohlášením se za svobodna, po případě, že není u něho překážek manželství, a že proto odsouzení pro zločin dvojženství vyčerpává tento podvod, při uzavírání nového sňatku nevyhnutelně se přihodivší. Zmateční stížnosti jest přisvědčiti:

Zločin dvojženství záleží v tom, že osoba platně oddaná vejde v nové manželství, že podle předepsaných obřadností projeví přivolení k novému manželství. Těchto obřadností týká se právě trestná činnost. Je nasnadě, že osoba oddaná, která chce uzavříti druhý sňatek, nemůže to - nemyslí-li se přímo na spoluvinu veřejných činitelů při sňatku působících aneb alespoň na jejich hrubou nedbalost při vykonávání úřadu - jinak učiniti než oklamáním, obelstěním příslušných veřejných činitelů. Toto oklamání, jež jest tu jen prostředkem k dosažení zapovězeného účelu, k uzavření druhého manželství, jest, ne-li nevyhnutelně, přec alespoň zpravidla podle přirozeného průběhu věci s uzavřením druhého manželství spojeno, takže jest důvodně za to míti, že zákonodárce již při trestní sankci §§ 206 - 208 trestního zákona i k tomu přihlížel a že jest je proto považovati tímto deliktem za vyčerpáno a nelze v něm spatřovati zvláštní souběžný delikt. V této části jest tedy rozsudek zmatečný a bylo jej v tomto rozsahu jakož i ve výroku o trestu zrušiti a obžalovaného z obžaloby v tomto směru podle § 259 čís. 3 trestního řádu zprostiti.

Zmatečnost podle čís. 9 a) § 281 trestního řádu spatřuje stěžovatel v tom, že ohlášky nebyly proti ustanovení § 4 zákona čís. 320/19 sb. z. a n. vykonány též v obci, kde obžalovaný posléze bydlil, takže prý vůbec nedošlo k platné smlouvě manželské a skutková podstata zločinu dvojženství není proto dána. Stěžovatel se dovolává na podporu tohoto právního názoru Herbstova komentáře, ale neprávem. Herbst, Handbuch des allgemein. Oesterreich. Strafrechtes, I 1865, 3. vydání praví na str. 432 bod 5. výslovně, že jest pro skutkovou postatu dvojženství nerozhodným, zda druhé manželství jest (bez ohledu na překážku manželského svazku) neplatným ještě z jiného důvodu. Stejně rozhodl víd. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 17. prosince 1882, č. 8016, víd. sb. čís. 417, kde generální prokuratura souhlasně s názorem Herbstovým poukazovala na rozpor, který by tu byl, kdyby se ke skutkové podstatě dvojženství vyžadovala platnost druhého manželství, ano toto druhé manželství musí býti vždy již pojmově neplatným, jakož i na to, že podstata zločinu spočívá právě v tom, že jest slavnostní formy sňatku zneužito k tomu, by podle zákona nepřípustnému cizoložnému spojení byla dána podoba manželství. Stačí tedy podle zákona úplně, byla-li při uzavření druhého manželství dodržena zevnější forma sňatku. Ostatně není příslušný skutkový přednes stížnosti, že obžalovaný přišel teprve koncem srpna 1928 do N. P., kryt obsahem spisů a nelze proto k němu jako k novotě přihlížeti.

Pokud stížnost uplatňuje zmatek podle čís. 11 § 281 trestního řádu, poněvadž prý tu nejsou podmínky pro použití vyšší sazby § 208 trestního zákona, jde jen o brojení proti zjištění nalézacího soudu, který výslovně béže za prokázáno, že obžalovaný své druhé manželce zatajil, že jest již ženat.