Rt 3846/1930
Při deliktech majetkových, vykazujících známky různých zákonných skutkových povah, rozhoduje pro otázku kvalifikace ta činnost pachatelova, z níž poškození cizího majetku přímo vzešlo.

Měl-li pachatel hned při objednávce a při uzavření obchodu úmysl, že si dá věc poslati na ukázku a že ji po obdržení nejen prodá, nýbrž i stržené peníze si ponechá, jde o podvod, nikoliv o zpronevěru.

Zločin zpronevěry podléhá přísnějšímu trestu než zločin podvodu.

(Rozhodnutí ze dne 15. dubna 1930, Zm I 713/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze ze dne 13. září 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 trestního zákona, zrušil však, použiv § 290 trestního řádu, napadený rozsudek jako zmatečný a uznal obžalovaného vinným, že v prosinci 1928 v P. lstivým předstíráním, že po vánočních svátcích 1928 buď vrátí nebo hotově zaplatí dámský plášť z přírodního bizamu v ceně 6.000 Kč, uvedl Jana B-a v omyl, jímž Jan B. na svém majetku škodu trpěti měl a částkou 2.000 Kč převyšující ji skutečně utrpěl, čímž spáchal zločin podvodu podle §§ 197, 200 trestního zákona, - a vyměřil obžalovanému trest podle první sazby § 202 trestního zákona.

V otázkách, o něž tu jde, uvedl v

d ů v o d e c h :

Zrušovací soud se při vyřízení zmateční stížnosti přesvědčil, že trestního zákona bylo nesprávně použito (čís. 10 § 281 trestního řádu) v neprospěch obžalovaného. Při majetkových deliktech, vykazujících známky různých zákonných skutkových povah, rozhoduje pro otázku kvalifikace ta činnost pachatelova, z níž poškození cizího majetku přímo vzešlo. V souzeném případě, v němž nalézací soud výslovně zjišťuje, že obžalovaný hned při objednávce a při uzavření obchodu měl úmysl, že si dá kožich poslati na ukázku a že jej po obdržení nejen prodá, nýbrž i stržených peněz použije pro sebe, peníze si ponechá, jest to zřejmě tato činnost, vykazující veškeré známky zločinu podvodu podle §§ 197, 200 trestního zákona. Tato činnost počala úmyslným vzbuzením omylu v Janu B-ovi lstivým předstíráním, dávajícím celé činnosti ráz podvodu, že stěžovatel kožich buď zaplatí nebo vrátí. Potomní přivlastnění si peněz za kožich ztržených jest jen výsledkem tohoto od začátku zamýšleného podvodného jednání obžalovaného, jež nelze proto samostatně kvalifikovati za zločin zpronevěry, an kožich by obžalovanému nebyl svěřen bez uvedení B-a v omyl. V činu obžalovaného jest proto při správném právním posouzení spatřovati zločin podvodu. Jelikož zločin zpronevěry podléhá přísnějšímu trestu, jsa ohrožen v § 184 trestního zákona těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let, kdežto na zločin podvodu je v § 202 trestního zákona jenom jednoduchý žalář rovněž do pěti let, je patrno, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného; bylo proto podle § 290 trestního řádu rozhodnuto, jak se stalo.