Rt 3835/1930
Proti úřednímu výkonu jest vyloučena nutná obrana, leč by se výkon úřední osoby sám jevil bezprávným útokem (byl by nedovolený, zakládal by zločin zlého užívání moci úřední, nenáležel by vůbec k působnosti úřední osoby).

(Rozhodnutí ze dne 10. dubna 1930, Zm I 288/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v České Lípě ze dne 29. ledna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 trestního zákona
Z o d ů v o d n ě n í :
Proto, že obžalovaný nejednal násilně proti strážníkovi, by zmařil jeho služební výkon, nýbrž v nutné obraně, by odvrátil od sebe sebe bezprávný útok na svobodu, jejž proti němu podnikl strážník tím, že ho chtěl spoutati. Zmateční stížnost má za to, že, ježto šlo jen o rušení nočního klidu a o silně napilého občana, neměl policejní strážník příčiny, použíti pout; jeho jednání, odporující prý zákonným předpisům a služebním instrukcím bezpečnostních úřadů, bylo prý hrubým přehmatem, překročením úředního jednání, proti němuž byl prý obžalovaný tím spíše oprávněn se vzepříti, an prý strážník neměl důvodu žádati na něm, by se legitimoval, poněvadž prý mohl zjistiti jeho totožnost u nevěsty obžalovaného, kterouž znal. Zmateční stížnost přehlíží, že pro ochranu podle § 81 (68) trestního zákona jest rozhodnou jen formální oprávněnost k služebnímu výkonu. Naproti tomu jest zásadně nerozhodné, zda jest úřední výkon i věcně odůvodněn čili nic. Napadený rozsudek zjišťuje (a zmateční stížnost to po formální stránce vůbec nenapadá), že obžalovaný, "rušiv noční klid a jsa (nejprve) vyzván službu konajícím strážníkem ke slušnému chování, neposlechl, potom že se (po novém vyzvání) řádně nelegitimoval a posléze, (když ho strážník chtěl předvésti kvůli zjištění), zjištění osobních dat, úřední výkon skutečně zmařil tím, že dvakrát strážníka uhodil pěstí do obličeje, až krvácel, a (pro násilný odpor obžalovaného) od jeho předvedení na policejní strážnici upustil". Z těchto zjištění rozsudku plyne, že výkon strážníkův nevybočil z mezí toho, k čemu jest strážník formálně oprávněn, že tedy měl náležitosti, jež mu propůjčují povahu služebního výkonu a zajišťují zvýšenou ochranu podle § 68 trestního zákona.

Proti úřednímu výkonu jest vyloučena nutná obrana, která předpokládá útok bezprávný, tj. takový, k němuž útočník neměl práva, což o úředním výkonu zpravidla tvrditi nelze. Obrana by byla možná jen, kdyby se výkon osoby úřední sám jevil bezprávným útokem, najmě kdyby zakládal zločin zlého užívání moci úřední nebo kdyby byl vůbec nedovolený nebo kdyby vůbec nenáležel k působnosti úřední osoby. O tom však nelze mluviti v souzeném případě. Obžalovaný se sice hájil, že (když se hlučně bavil) pojednou k němu přistoupil nějaký muž a tázal se ho, co je, a když mu zpříma odpověděl, že nic není, že mu ihned přiložil svěrací řetízek, pokud se týče, že strážník vyňal řetízek a chtěl mu jej přiložiti, proti čemuž se však obžalovaný snažil ubrániti, ruku vytrhl a tak snad strážníka zasáhl do obličeje.

I kdyby bylo lze v provedení zmateční stížnosti shledati výtku neúplnosti v tom směru, že se soud neobírá obhajobou obžalovaného a výsledky provedeného řízení o tom, za jakých okolnosti se obžalovaný strážníkovi vzepřel, šlo by o okolnosti pro otázku viny nerozhodné, an nikdo netvrdil aniž jinak vyšlo najevo v trestním řízení, že služební výkon strážníkův postrádal formální oprávněnosti, že byl strážník proto zbaven ochrany podle § 68 trestního zákona a že, i kdyby byla pravdivou obhajoba obžalovaného (vyvrácená ostatně čtyřmi svědky průvodními), že se vzepřel strážníkovi proto, že se mu pokusil přiložiti "ihned" svěrací řetízek, neopravňovala by ho tato okolnost k nutné obraně, poněvadž by i bez ohledu na otázku věcné oprávněnosti tohoto opatření v souzeném případě výkon strážníkův nepřestal býti výkonem služebním tím spíše uváží-li se, že, policejní stráž smí tohoto opatření použíti, kdykoliv toho vyžaduje její osobní bezpečnost nebo bezpečné předvedení pachatele, podezřelého z útěku.