Rt 3834/1930
Dání zastavené věci do podzástavy není o sobě zpronevěrou; neníť takové naložení se zastavenou věcí protiprávním (§ 454 občanského zákona), nepřekročuje-li meze vlastního práva majitele zástavy, nevydává-li toho, kdo dal věc do zástavy, v nebezpečí ztráty zastavené věci (nebyla-li věc dána do podzástavy pro větší pohledávku než jest pohledávka majitele zástavy nebo proti jeho jasně projevené vůli).

(Rozhodnutí ze dne 5. dubna 1930, Zm I 91/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku Krajského soudu v Chrudimi ze dne 20. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 trestního zákona, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnosti obžalovaného nelze upříti oprávnění, pokud z hlediska zmatku podle čís. 9 a) vytýká napadenému rozsudku, že "zlý úmysl nezbytný k tomu, aby byly splněny pojmové znaky deliktu, prokázán nebyl", neboť rozsudek po té stránce nemá vůbec zjištění. Uznal-li soud obžalovaného vinným zločinem zpronevěry, bylo na něm, by zjistil i subjektivní skutkové znaky, v souzeném případě, an se obžalovaný hájil i tím, že způsob lombardování cenných papírů, jak jej provedl, je obvyklý, a navrhl o tom průvody - vědomí obžalovaného o hmotné protiprávnosti zadržení a přivlastnění si cenných papírů. Toto zjištění nemůže býti nahrazeno zjištěním skutečností, které by snad nasvědčovaly tomu, že si obžalovaný byl toho vědom, například zjištěním, že k zastavení losů neměl svolení Z-ovo, pokud se týče svých zákazníků, nýbrž je třeba výslovného a určitého zjištění. Podřadil-li nalézací soud jednání stěžovatelovo pod pojem zpronevěry bez tohoto skutkového zjištění, spočívá odsuzující výrok na nesprávném použití zákona a bylo jej - aniž třeba obírati se ostatními vývody stížnosti - již z hlediska § 281 čís. 9 a) trestního řádu zrušiti a věc ve smyslu § 288 čís. 3 trestního řádu vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl. Při tom bude, pokud jde o činnost obžalovaného uvedenou v 3. bodě rozsudku (zastavení lombardovaných losů) míti zření k předpisu § 454 občanského zákoníku. Podle něho nelze v dání zastavené věci do podzástavy o sobě spatřovati ještě skutkovou podstatu zpronevěry, poněvadž taková dispozice není protiprávná (§ 454 občanského zákoníku).

Bezprávným bylo by takové naložení s věcí zastavenou, kdyby překročovalo meze vlastního práva majitele zástavy a vydávalo zástavce v nebezpečí ztráty zastavené věci (víd. sb. č. 3133), tak kdyby věc byla dána v podzástavu pro větší pohledávku, než jest pohledávka majitele zástavy, ovšem i tehdy, kdyby se dání zastavené věci do podzástavy dělo proti jasně projevené vůli toho, kdo věci zastavil (víd. sb. čís. 3835). O zpronevěru by šlo i, kdyby zástavní věřitel zastavenou věc zcizil, najmě kdyby ji prodal. Nalézacímu soudu bude při tom uvážiti i předpisy § 3 písm. c) a d) zákona ze dne 30. června 1878, čís. 90 říšského zákona, podle nichž prodatel musí míti losy na splátky prodané po ruce, nesmí je prodati ani zastaviti, nýbrž musí je na požádání kupiteli dáti k nahlédnutí.