Rt 3820/1930
Nejde o beztrestný pokus, bylo-li použito nástrojů (prostředků) relativně nezpůsobilých.

Jde-li o pokus neskončený, lze mluviti o dobrovolném ustoupení od pokusu jen, nepokračoval-li pachatel v protizákonně činnosti o své vůli, upustiv jen z vlastní vůle od zločinného záměru a rozhodnutí, nikoliv, bylo-li ustoupení vyvoláno vnější překážkou.

(Rozhodnutí ze dne 22. března 1930, Zm I 45/30.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku Krajského soudu trestního v Praze jako soudu porotního ze dne 13. prosince 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174-I a), 174-II a), c), 176-II a), 179 trestního zákona a § 1 zákona čís. 31/1929 sb. z. a n., dále zločinem podvodu podle §§ 197, 199 d) trestního zákona a přestupky podle § 320 e) trestního zákona a § 36 zbrojního patentu, Rudolf H. kromě toho i přestupkem podle § 323 trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Obžaloba shledávala příčinu, proč zločin krádeže nebyl dokonán, jen v tom, že pachatelé byli při činu přistiženi; oba obžalovaní tvrdili při hlavním přelíčení, že se rozhodli upustiti od pokusu vyloupiti pokladnu, když se přesvědčili, že to s nástroji, jež s sebou mají, nejde, a že v tu chvíli ještě nevěděli, že jsou dole policejní strážníci. O toto zodpovídání opřela obhajoba doslov kontrolních otázek, jimiž se uplatňuje jednak nezpůsobilost nástrojů, jednak, že obžalovaní od dokonání činu dobrovolně upustili pro nezpůsobilost nástrojů. Podle ustálené judikatury jest pokus beztrestným jen, bylo-li použito prostředků (nástrojů) k dosažení zamýšleného cíle naprosto a bezvýjimečně (in abstracto) nezpůsobilých; jen konkrétní nezpůsobilost prostředku nevylučuje trestnost pokusu.

Bylo-li použito prostředku naprosto a za všech okolností nezpůsobilého, nelze mluviti o činu vedoucím ke skutečnému vykonání ve smyslu § 8 trestního zákona, a v důsledku toho nelze ani tvrditi, že k dokonání zločinu nedošlo jen pro nemohoucnost, pro překážku odjinud v to přišlou nebo náhodou. V souzeném případě nevyšlo však najevo nic, co by nasvědčovalo abstraktní nezpůsobitosti použitých nástrojů, která by jediné mohla vyloučiti skutkovou podstatu trestného pokusu; naopak podle vlastního zodpovídání se obžalovaných a podle výsledků hlavního přelíčení nejde o abstraktní nezpůsobilost.

Nezpůsobilé nástroje (prostředky) mohou ovšem býti příčinou toho, že trestný čin nebyl ve smyslu § 8 trestního zákona dokonán, poněvadž tato příčina ("nemohoucnost, překážka odjinud v to přišlá nebo náhoda") záleží v okolnostech na vůli pachatelově nezávislých, ale pak jde o trestný pokus (není-li nezpůsobilost absolutní), protože nezpůsobilost (relativní) nástroje jest takovou okolností, aniž pro otázku trestnosti záleží na tom, zda tato okolnost byla podřaděna pojmu nemohoucnosti, překážky odjinud v to přišlé nebo náhody.

Nedobrovolné upuštění od dokonání zločinu jest konstitutivním požadavkem skutkové podstaty trestného pokusu podle § 8 trestního zákona: "zločin však jen pro nemohoucnost nebo překážku odjinud v to přišlou nebo náhodou nebyl dokonán". Tvrzení, že od dokončení trestné činnosti bylo upuštěno dobrovolně, jest popřením skutkové podstaty, nikoliv jen okolností vylučující trestnost.