Rt 382/1921
I. K pojmu pasivní odpor.

II. Pasivní odpor nespadá pod pojem skutečného násilného vztažení ruky.

( Rozhodnutí Kr II 303/20, 26.02.1921 )
Z odůvodnění:
Rozsudek zjišťuje, že stěžovatel, když ho strážník W. chtěl odvésti na strážnici, zprotivil se mu ve zřejmém úmyslu, by tento úřední úkon zmařil, tím, že rukama a nohama kol sebe tloukl, takže teprve zakročením dalšího strážníka a dvou mužů vojenské policie podařil se stěžovatele na strážnici předvésti.

O tzv. pasivním odporu, který by ovšem sám o sobě násilí nezakládal, mohlo by být řeči jen tehdy, kdyby obžalovaný stěžoval výkon služby tím, že jejímu provedení kladl v cestu překážky věcné, neb nechal volně působiti činitele, kteří, jako např. váha vlastního těla, přirozeně nutily úřední orgán, by fyzickou svou sílu vynaložil, chtěl-li úřední výkon provésti.

Jakmile však stěžovatel vlastní sílu nechal působiti s úmyslem proti osobě strážníkově, nemůže býti řeči o pouhém pasivním odporu.

Pak jest tu násilné vztažení ruky, to i tenkráte, když snad nedošlo právě ku vložení ruky na tělo strážníkovo, jakmile jen úmyslným odporem veřejný orgán byl přinucen, by vlastní silou tento odpor obžalovaného zlomil, chtěl - li úřad vykonati.