Rt 3818/1930
Proti služebním výkonům vrchnostenských osob není přípustna nutná obrana (§ 2 g) trestního zákona).

(Rozhodnutí ze dne 21. března 1930, Zm I 412/29.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 1929, jímž byli uznáni vinnými Václav Š., Anežka Š-ová st. a Anežka Š-ová ml. zločinem veřejného násilí podle § 81 trestního zákona a přestupkem podle § 312 trestního zákona, Marie S-ová přestupkem mísení se do úředního výkonu podle § 314 trestního zákona a Božena Š-ová přestupkem podle § 312 trestního zákona.
Z o d ů v o d n ě n í :
Z rozsudečných zjištění jest patrno, že se vrchní četnický strážmistr H. zachoval v souzeném případě podle předpisů, an obžalovaného Václava Š-u nejprve napomenul, několikráte ho jménem zákona vyzval, by ustal ve svém počínání, směřujícím k zmaření exekučního výkonu, pohroziv mu následky jeho počínání; a když si přes to Václav š. vedl násilně, vrazil do strážmistra H-y, chtěje ho odstraniti z cesty k F-ovi, prohlásil ho strážmistr za zatčena, a když dále proti němu po zatčení rukama šermoval a křičel, že se od chléva odstraniti nedá, chtěl mu strážmistr, vida nebezpečí hrozící ze strany členů rodiny Š-ových, přiložiti svěrací řetízky, a když to Š. zmařil a dále násilně jednal, najmě strážmistra H-u několikráte udeřil do prsou a dvakráte ho kopl nohou do holeně a do kolena, pohrozil obžalovanému, že použije zbraně. Týž postup jest zjištěn i u obžalovaných Anežky Š-ové st. a Anežky Š-ové ml. ze strany vrchního strážmistra H-y a strážmistrů L-a a P-a. Z těchto zjištění plyne hledíc k oněm předpisům, že služební výkon četníků byl nejen formálně, nýbrž i věcně správný a že nemůže býti řeči o vybočení, které by zbavovalo četníky zákonné ochrany podle § 68 trestního zákona.

Proti řádnému služebnímu výkonu jest nutná obrana ve smyslu § 2 g) trestního zákona vyloučena; byla by možná, kdyby se výkon osoby úřední jevil trestným útokem, kdyby např. zakládal zločin zlého užívání moci úřední, kdyby byl vůbec nedovolený nebo nenáležel vůbec k působnosti úřední osoby jej provádějící. Poněvadž však v souzeném případě nic takového zjištěno nebylo, nebyl odpor obžalovaných proti četníkům dovolenou obranou, nýbrž donucováním úřední osoby, a poněvadž se stal v úmyslu zmařiti služební výkon, byl zločinem podle § 81 trestního zákona. Za tohoto stavu věci jest zásadně nerozhodno, zda je úřední výkon i věcně odůvodněný čili nic, stačilo by, že nepostrádal podstatných náležitostí formálních, které již o sobě zabezpečují vrchnostenské osobě zvýšenou zákonnou ochranu podle § 68 trestního zákona.

Námitky proti nařízení výkonu exekuce měli obžalovaní uplatňovati opravnými prostředky podle předpisů exekučního řádu; výtky proti postupu exekučního orgánu stížností na soud, nikoli však trestnou svépomocí.